Myšlenka, Architekt & Tvůrce

04.12.2020

Dnes mi přišla docela zajímavá (a pro mě důležitá) myšlenka - propojit Architekta a Tvůrce v jedno. O obou z nich jsem psala v rámci blogu a knihy. Přišlo mi spojit Architekta a Tvůrce dohromady a urychlit tak proces přeměny  - od myšlenky k realizaci. Tedy spíše... ke změně v samé realitě.

Architekta vnímám jako někoho, kdo dostane zadání a podle něj vytvoří návrh. Třeba jako ve stavitelství. Řekněme, že mám požadavky na dům, ty předám Architektovi. Architekt udělá návrh na papíře, aby vše odpovídalo zadaným požadavkům (případně se doptá). A návrh je předán staviteli (Tvůrci), který podle plánů dům postaví.

Ale před Architektem je ještě někdo, kdo generuje zadání - aby Architekt znal požadavky zadavatele. A před samotným Architektem existuje ještě myšlenka nebo nápad.

Už delší dobu mám na papíře poznamenaný nadpis Snílek vs. Snivec. Říkala jsem si, že se k tomu tématu dostanu v pravý čas. Přijde mi, že svým způsobem to spolu souvisí. Snílek se používá jako označení pro někoho, kdo sní o věcech, které chce nebo si přeje, ale pořád zůstává jen v úrovni přání a myšlenek. Neposouvá dál své nápady - směrem k realizaci.

Snivec je ten, kdo sice sní, ale vytváří si ve snu svou realitu. Tj. ve svém snovém světe podniká konkrétní kroky. Snivec je si vědomý toho, že sní a vytváří si prostředí kolem sebe podle sebe (svých myšlenek). A jestli skutečně platí, že můj život je jeden velký sen, preferuji Snivce :)

Člověk může být snílek celý život. Může mít nápady, přání, ale nedochází mu, že je potřeba podniknout konkrétní kroky k tomu, aby se ,,ten sen" mohl uskutečnit.

K tomu, aby se přání/myšlenky realizovaly (rychleji), přišlo mi propojení Architekta a Tvůrce v sobě samé. Je to jako dvě části, které spolu souvisí a spolupracují. Fígl je v tom, že o sobě vědí a navzájem se dobře znají.

Příklad z mého života: Z hlediska mé práce - vývoje nových produktů je na začátku myšlenka (co upravit, zlepšit). Nebo přímo dostanu zadání. Já to zadání rozsekám na malé části a na papíře si vše rozepíšu. Vytvořím koncept, který na papíře přesně odpovídá požadovanému produktu. Pak přejdu do fáze testování, kde zjištuji, co je třeba upravit. Vracím to zpět Architektovi (někdy snad milionkrát), který to předělává a dává Tvůrci zpět na zhodnocení této nové verze. V práci tedy pracuji se všemi třemi úrovněmi.

Ve vývoji je to docela jasné. V životě je to podobné a zároveň jiné. Protože myšlenky a nápady z nějaké oblasti ještě nejsou ,,neseny" žádnou předchozí zkušeností. Je tu vakuum. V práci vycházím ze zkušeností. V životě třeba ještě nemám žádnou konkrétní zkušenost. Taky prvotní myšlenky jsou charakteru, chci ve svém životě něco zlepšit, něco do něj začlenit, změnit. Je to mnohem širší téma, než v práci. Protože v životě se jediná myšlenka dotýká celého života a prožívání, ať je v jakékoli oblasti.

Snažím se pojmenovat, v čem se tyhle dva procesy liší a vymlátit tak z té úvahy něco pro sebe (jak jinak :).

V práci mám zadání a k tomu se přibližuji na základě opakovaného testování. Někdy vím, co je reálné a co ne. Někdy nezbývá, než zkoušet a ladit. Pořád dokola.

Kdežto myšlenka ,,mimo práci" - týkající se mého osobního života - je spojena s vizualizací a emocemi. To je právě asi to, co vyžaduje tak odlišný přístup.


Třeba půjde pomocí těchto třech kroků snáz odhalit, kde ,,to vázne" :)