Úvod k nově vznikající knize

21.09.2019

Někde tam je. Ten nový svět, který bude postupně prosakovat do mé současné reality, skrz nekonečno pokusů o optimalizaci sebe sama.

Po vydání dvou knih (O snech, 2016 a Darumi, 2017) jsem si říkala, že by bylo skvělé napsat další knihu. Jenže o čem? Není to něco, co se dá vynutit. Musí to za mnou přijít samo. To téma, nápad a chuť se realizovat. A tak vznikl v červnu 2019 tenhle úvod ke knize, jejíž napsání a odžití mě teprve čeká. Dalo by se říct, že je to taková zpráva z budoucnosti. Vše je ve velmi pracovní fázi a teprve dávám dohromady koncept. I přesto bych s tebou ráda sdílela to, co mám nyní. Už předem ale můžu říct, že to nebude pro všechny. Hlavní náplní bude uchopení stravování a rozklíčování skutečného významu výživy. To je moje Achillova pata. Zároveň vím, že nejsem zdaleka jediná, kdo tohle řeší. A to je můj hlavní důvod sdílení.

Vydání zatím plánuji na příští rok.


Úvod

,,Být v životě šťastní a užiteční, jen na tom záleží."

Je 22.6.2019, večer. Téměř 8 hodin. Už z názvu knihy vyplývá, že jsem to dokázala. Možná si říkáš: ,,Jak to kčertu mohla vědět?" Však už jsem se zmínila, že jsem to pokazila tolikrát a napsala o tom už tolik stránek do deníků i na blog, že je to tak trochu do nebe volající. Od konce roku 2014, kdy jsem se začala poprvé potýkat se žravkou, už uplynuly více, než čtyři roky. Je nejvyšší čas udělat si ve svém životě pořádek, co říkáš? Já vím, že ano. To byla řečnická otázka. Pokud tě tohle nikdy nepotkalo a říkáš si: ,,Co ta holka furt řeší?" - Pak tahle knížka asi není pro tebe. Ale pokud víš, o čem mluvím, vzhůru do toho. Pojďme si přiznat, že stav, ve kterém se nacházíme, nám nepřináší radost a spokojenost a pojďme to společně změnit.

Dá se říct, že na tom změnit se není nic složitého. Stačí jenom naslouchat svému vnitřnímu hlasu, že jo. Když se ale podívám kolem sebe, tolik z nás se potýká s problémy - různého charakteru. Je jedno, co to je. V jaké oblasti jsme slabí. Důležité je vědět, zda mě ta věc, činnost táhne ke dnu jako balvan a odčerpává mi energii nebo naopak rostu skrz její překonávání. Sílím. To je to podstatné.

Za těch pár let mám zmapované činnosti, situace a typy jídel, po kterých se cítím špatně a které mi naopak prospívají. Všichni to víme. Víme, co nás stahuje dolů a kdy jsme skuteční, ryzí. Kdy se projevuje naše podstata. Jsou to ty činnosti a okamžiky, kdy se cítíme šťastní. A když to neděláme, necítíme se celiství. To je to ono. A je jedno, jak moc šíleně to vypadá pro okolí. Jediné, na čem záleží, je pocit naplnění a radosti každého z nás.

Problémy, se kterými se potýkáš, nikdy nepochopí ten, kdo je neměl. Když něco děláš, víš, proč to děláš. (Nebo bys měl/a vědět.) Nikdy si nenech do toho kecat a nenech se odradit. Jen ty znáš své vnitřní pocity.

Udělám to tak, že než půjdu do akce, nastavím si body. Po krátkém časovém intervalu zhodnotím výsledky a pokud to bude fungovat, můžu se pohnout dál. Přidat další bod k vyřešení. Pro mě je naprosto klíčové stravování. Když se budu přežírat, tak nejen, že zase přiberu, což opravdu hooodně nechci, hlavně budu mít méně psychické síly, vůle na cvičení a kapacity tvořit nové projekty. A nebudu nikomu nápomocná. Budu přítěž. Je fajn sdílet ta selhání, občas. Ale zároveň musí být vidět nějaký posun. Hrabat se pořád na jednom místě jako křeček v kolečku nemá smysl. Udělám ,,rozhovor se svou duší". (S tím už jsem začala v rámci SimplyMyWorld Podcastů) Bude to něco jako ,,Kniha, jak si nejlépe pomůžete sami". Stanu se tou, kterou jsem uvnitř.

Je snadnější sabotovat sama sebe a cpát se, než vystoupit do popředí a riskovat selhání. (film Popelky)

Na to, jaké dělám zkraty, mi to vlastně jde úplně skvěle. Přežrat se pozdě večer a druhý den vypadat takhle, kdo to má? Jenže ono to jde jednou, dvakrát, ale pak už to tělo přestává dávat. Vím to. Střeva mají problém a tím pádem já mám psychický problém. A to je jednak nálada, ale hlavně i motivace cokoli dělat. Co udělám nebo neudělám během dne. Produktivita. 

Můžu být o tolik lepší, než jsem teď. O tolik efektivnější a zdravější. Vážit si toho, co jsem nabyla doteď a stavět na tom, ne to pohřbívat. Budu se víc ukazovat ve videích a na fotkách. To mě bude zpětně nutit nedělat kraviny, budu sebevědomější s tím, co mám a ne usmrkaná někde v koutku. Mohla bych točit i mé oblíbené cviky. Pro obyčejné smrtelníky, lidi, jako jsem já, kteří se prostě jen chtějí cítit dobře ve svém těle. Je tolik věcí, co můžu dělat a tvořit.

Je čas postupně povstat do své plné síly. Neznamená to, že nikdy neselžu, ale že budu společně se svými slabinami postupovat dopředu. Že si jich budu plně vědoma, ale nenechám si od nich zničit život. (Vsuvka.) Když jsem se dívala na film Shazam, bylo tam sedm hlavních hříchů. Jeden z nich bylo obžerství. Souhlasila bych. Žraní je cesta do pekel. Chci se udržet při životě? Fajn, vezmu si tolik, kolik potřebuji. Ne více, ne méně. Líbí se mi, jak na tom teď jsem oproti předchozím rokům a nenechám si to zničit. Bude to top. Změním to, ovládnu a přeprogramuji se. Nenechám se zničit jídlem. Notaaak, vždyť už se to se mnou táhne od konce roku 2014. Odnesla jsem si ze stáže  v zahraničí pěknou zkušenost, což.

Já přece vím, co mám dělat. Tak trochu potíž je v tom, že to nedělám. Ne dlouhodobě. Nechci si nastavovat nějaký tvrdý režim, protože vím, že ho nedodržím a skončím ve větších s..., než odkud jsem se pracně hrabala. Ale nějak si definovat ten proces, co, proč a jak, je potřeba. Bez toho nebudu vědět, kam jdu a jaký má být výsledek. Ono se to vážně všechno odvíjí od toho jednoho. Jíst, ale nežrat. To už nemá nic společného s hladem. Když se budu přežírat, nebudu nikdy spokojená sama se sebou. Právě jsem si vzpomněla, že 90 % serotoninu (hormonu štěstí) se tvoří ve střevech. Asi netřeba cokoli dodávat.

V podstatě si musím vybrat. Buď hordy žrádla, nebo plnění životního poslání. Jedno nebo druhé. Volba je na mně. A já už jsem si vybrala. Je třeba být k sobě 100 % upřímná, abych věděla, co funguje, co zvládám a co ne. Všechno to psát a zpětně vyhodnocovat.

...a kam teď?

Nech mi tu komentář :)