ACIDÓZA, ENDOGENNÍ VÝŽIVA A AUTOFAGIE
Následující článek je součástí knihy
PRINCIPY NOVÉ VÝŽIVY
,,Nekonečná Energie jako Zdroj Bytí"
Tato kapitola je pro mě extrémně zajímavá a přináší zcela jiný pohled na půst. Dříve jsem trochu popsala, co se děje z hlediska ,,přepínání" zdroje paliva ze stravy na glykogen a později na tukové zásoby.
ACIDÓZA
Ráda bych se zmínila o tzv. acidóze, která je převážně vnímána negativně a jako nebezpečný stav. Ale právě během půstu je to 100 % žádoucí stav, který je potřebný pro kompletní očistu organismu. Acidóza (pokles pH) totiž aktivuje klíčové procesy.
Když tedy dochází k vyčerpávání zásobního glykogenu, tělo začíná přepínat na získávání energie ze zásobní tukové tkáně. Při metabolizaci tukové tkáně vznikají látky, které způsobují pokles pH a dochází tedy k okyselení organismu. Jedná se o fyziologickou hodnotu, která je naprosto v pořádku a spustí kaskádu procesů, které vedou k očistě organismu. K okyselení dochází díky nedokonalému štěpení tuků, kdy se v prvotní fázi půstu hromadí v organismu kyselé produkty (mastné kyseliny, aceton).
Okyselení vnitřního prostředí organismu vede ke spuštění procesů rozpadů tkání (tzv. autolýza). V kyselém prostředí se aktivují některé fagocyty a enzymy, jejichž funkce je zaměřena na rozklad oslabených a nezdravých vlastních tkání a cizích látek v organismu (...) Rozpad tkání přispívá k uvolnění různých toxických látek a nečistot, které se z organismu snadněji vylučují, a změněné tkáně se likvidují. Kontrola rozpadu tkání probíhá na úrovni kvantového těla zvláštním procesem - princip priority.
(Malachov, Léčivá detoxikace hladem)
Ovšem to není vše, co se děje při poklesu pH. Uvedu jeden z klíčových bodů, který by mohl částečně objasnit mechanismus pránické výživy, který se ale spouští při půstu. O co se jedná? Je to endogenní výživa.
ENDOGENNÍ VÝŽIVA
Acidóza spouští proces utilizace kysličníku uhličitého (CO2) a dusíku z ovzduší. Tímto procesem přechází organismus na vnitřní (endogenní) výživu, která během hladovění zabezpečuje úplnou syntézu aminokyselin a jiných biologických sloučenin.
(Malachov, Léčivá detoxikace hladem)
Dusík z ovzduší spolu s kysličníkem uhličitým vyživuje buňky a zlepšuje biosyntézu bílkovin a jiných látek. Bylo dokázáno, že uhlík z kysličníku uhličitého se v buňkách mění na uhlík organických látek (Evans, Krebs a ostatní vědci) a v okamžiku, kdy buňka zpracovává kysličník uhličitý, se uvolňují dvě molekuly kyslíku, které jsou pro organismus doplňujícím zdrojem energie.
Acidóza, kterou řídí organismus, zajišťuje pro celé lidské tělo plnohodnotnou výživu a poskytuje mu dostatečné množství energie.
(Léčivá detoxikace hladem)
Plnohodnotná výživa a dostatek energie. Tradá. A je to tady. A ještě jedna zajímavost. V knize (Léčivá detoxikace hladem) se píše, že člověk za 24 hodin spotřebuje 10 kubických metrů kyslíku, které váží celkem 13 kg. Což je 3x víc než hmotnost denní potravy. A že údajně právě tady tkví hlavní zásada vyživování organismu člověka (...) Důležité není to, co je na člověku vidět, ale to, co na něm vidět není. Viditelný člověk není důležitý, neviditelný ano.
Tolik tedy k mé úvaze o několik stran dříve, zda máme nějaký mechanismus, který by umožňoval asimilaci oxidu uhličitého jako v případě rostlinné říše. V kapitole ,,Lidská fotosyntéza" jsem popsala, že je možné získávat energii prostřednictvím systému elektromagnetické záření/melanin/voda a v této kapitole jsme si řekli, že při acidóze buňky umí asimilovat CO2 použít ho pro tvorbu uhlíkatých řetězců. (A to znamená, že mé prvotně neuchopitelné úvahy konečně získávají pevnější půdu ,,pod nohama".)
AUTOFAGIE - BUNĚČNÁ OČISTA
V knize RLB2 jsem psala, že místo diet a omezení preferuji přerušované hladovění s ohledem na cirkadiánní rytmus. To znamená časování a složení jídla s ohledem na sluneční cyklus (liší se v létě a v zimě v závislosti na množství denního světla). Preferuji spíše snídani a oběd, než oběd a večeři - s ohledem na proces, který probíhá především přes noc. A tím je autofagie, tedy buněčná očista těla. Proto je dobré jít spát s prázdným žaludkem a využít čas spánku efektivně k úklidu těla.
Autofagie nemusí probíhat jen v noci, ale kdykoli je tělo postaveno mimo příjem stravy. To znamená během přerušovaného hladovění nebo půstů. Běžně se spouští přibližně 18 h od přijetí poslední potravy. Větší vhodnost jídla v ranních a dopoledních hodinách také souvisí s cirkadiánními rytmy jednotlivých orgánů. Žaludek je nejaktivnější v době 7-9 (10) h ráno a dopoledne, tedy v době, kdy proces trávení probíhá nejefektivněji. Naopak o 12 hodin později (19-21 h večer) se žaludek nachází v režimu klidu, a proto je trávení nejslabší. Tudíž je ideální, pokud přijatá strava opustí žaludek před sedmou hodinou večerní.
Silná spojitost mezi autofagií a půsty stojí na tom, že základním povelem k nastartování autofagie je vstup do postního stavu. A pokud je půst signálem k jejímu nastartování, pak jedení je signálem k jejímu vypnutí. Autofagii může zastavit dokonce i jen malé množství glukosy nebo aminokyselin (...) Mnoho z nás pod vlivem dnešních zdravotních a nutričních doporučení tráví přemíru času v metabolickém stavu najedení.
(Pilon)
