BRÁNA DO NOVÉ REALITY

Sedím venku na lavičce, na Slunci, v krásném závětří. Pere to do mě a jsem šťastná. Dnes jsem měla tu čest přespat v hotelu, který se nacházel na velmi zvláštní adrese, což jsem zjistila až ráno. Je to nějaký kód, portál. Něco mi to má říct. Ale zpět. Okolo mě chodí lidé a svlékají bundy, když mě vidí. A já si tady tak sedím a užívám nádherný slunečný den. Chce to nachytat nějaké ty fotony, aby se tělo nasytilo světlem a prozářilo tmu tam, kde už jí není třeba.

Každé setkání s mou milou Bytostí je nádherné (i když se někdy urazím nebo na-štvu) a přináší spoustu ,,aha" momentů. Jako třeba když jsme se včera bavily o tom, že je třeba sjednotit obě části mého blížence a dnes jsem po chvilce vystavování levé části těla na sluníčku prohlásila, že se otočím, abych si opálila ještě tu druhou. Teď už sedím čelem slunci a vše se sjednocuje, integruji všechny své části.

Zjistila jsem, že některá slovní vyjádření působí v mém pojetí jinak, než jsem předpokládala. To mě vede k zamyšlení, kde jsem takové spojení sebrala a co ve skuteč-nosti znamená. Vše se střídá, a tak jako mraky přicházejí a odcházejí, tak myšlenky chodí sem a tam. Některé stihnu zaznamenat. Některé se vrátí a některé se ztratí možná navždy. Tak to je. Myšlenka je nabídka, která někdy vede k ,,aha" momentům. Jindy je třeba připustit, že ne vše se dá rozvinout, či chytit a pokusit se vyjádřit slovy. Není to nutné. To platí obzvláště poslední týdny (ani ne měsíc), kdy zažívám zcela jiný typ reality než doteď. Prožívám lásku, vděčnost, štěstí a naplnění. Jsou věci, které si již nepotáhnu dál s sebou. I proto jsem si z místa nocování přivezla malý kamínek. Bude mi připomínat přechod do nového, což se již děje. Už jsem si to zvolila. Tím, že jsem odešla z práce se změnilo úplně, ale úplně všechno. Je to teprve pár týdnů (nyní čtyři) a říkám si, že na té Zemi je to fakt super.

Včera jsem se cítila tak krásně, že jsem prohlásila, že ,,tohle je za hranicí reality". A přišla námitka: A to není tvoje realita? A já trochu zaraženě: Jo, jasně, že je. K tomu ještě přišel dodatek: Zvykej si. Zvykej si na svou novou realitu. A dnes u all inclusive snídaně jsem si říkala, že si zvykám hodně rychle a v celém těle jsem cítila velkou vděčnost.

Měním se a společně s tím se mění vše okolo. Setkávám se s lidmi, kteří do mě vidí, což bylo dříve ojedinělé. A tak je nezbytné být upřímná sama k sobě. Čím dál víc cítím nový svět a pouštím ten starý. Radost a štěstí přináší další nádherné okamžiky. A já prožívám vděčnost znovu a znovu. Jsem šťastná, že jsem zrušila plány na odpoledne a večer. Věděla jsem, že máme zůstat spolu. Díky tomu jsem se dostala na krásná místa, kde je klid a inspirace může nerušeně téct. A já si opakuji: Země je tak super místo. Já odsud nikam nejdu.

Ten klid, Slunce a zpět ptáků mě úplně resetuje a zároveň mi dobíjí baterky. Potřebuji se naimpregnovat Sluncem, skrz naskrz. Nechť jsou vyživeny a zaceleny všechny trhliny a díry v mém energetickém poli, zdrojovým světlem je pročištěno emoční a mentální tělo. Zůstává jen čistota, prvotní podstata. Zůstávám Já. Vše se protáčí a rotuje. Do těla se dostávají kvanta světla a veškeré procesy regenerace se urychlují. Vše, co má být zaceleno, je zaceleno. Co má být zhojeno, je zhojeno. Slunce spaluje veškeré nezdravé vazby a stará napojení. Nyní má každý dost síly na to, aby začal žít ze svého vlastního pramene, ze svého Zdroje. Nikoho není třeba dotovat. Všichni jsme si rovni.

Čerpej světlo ze svého Domova. Tam, odkud pocházíš. Tam, kde ses zrodil/a v čase vznikajících jiskřiček – jednotlivých Duší, které se rozprchly po všech částech Prostoru.

Teď je čas. Čas návratu domů, do sebe. Tvé vnitřní Slunce září, zaplavuje a vyživuje každou buňku, každý atom až na úroveň prvotního éteru, ze kterého vše vzniklo a vše se do něj navrací. Rozsviť svůj vnitřní prostor a prozař jím všechny kouty sebe sama. Přivítej své kostlivce a pozvi je na oslavu. Zasedněte k jednomu stolu. Všechny části tebe sama jsou pohromadě.

Všechny tvé stíny jsou šťastné, že mohou být spatřeny ve vnitřním světle. S každou jiskrou světla se víc rozsvěcují a na jejich tvářích je vidět úsměv. S úlevou vydechují, že jsou konečně spatřeny.

Teprve když se sejdou u stolu i ty nejvíce vytěsňované části tvé bytosti, započne oslava. Protože tak, jak jedna buňka nemůže fungovat bez jiné, tak i části vědomí a podvědomí potřebují být spolu. Některé z nich se navzájem nikdy neviděly. Radují se ze shledání a ví, že každá z nich je důležitou součástí Jednoho.

Kateřina Lite / www.SimplyMyWorld.cz

TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.