První kontakt se Zemí a modulace naší DNA

15.04.2020

Předchozí příspěvky se týkaly spíše Vesmírné komunikace. Až 4.4. 2020 u mě došlo k prvnímu většímu propojení se Zemí. Najednou to šlo. Jako bych ji najednou slyšela zřetelněji. Uvádím zde část ,,naší konverzace" a níže taky pár slov k DNA.

  • ,,Všichni jsme na jedné lodi." - Tuto větu jsem pochopila až nyní. Jsme na lodi jménem Země, která pluje Vesmírem dle svého vnitřního kursu.
  • Jsme pasažéři na této palubě po celý náš jeden život (někteří opakovaně). Jsme zároveň také návštěvníci - měli bychom se tu chovat slušně a respektovat jeden druhého.
  • Jsme buňky pohybující se po zemském povrchu, ke kterému jsme přitahováni gravitací. Každá buňka (člověk) má svou inteligenci a také přístup k inteligenci celku. Všeho lidství.


Máme celkem 3 domovy, které by měly být v rovnováze:

  1. Ten, ve kterém bydlíme fyzicky. Co mohu udělat doma, abych se tu cítila krásně a rozvržení bytu rezonovalo s mými aktuálními potřebami?
  2. Ten venku, v přírodě. Trávím venku dostatek času? Mám čas čerpat živost Země bosýma nohama, ležením na trávě? Nasávám energii Země? Komunikuji? Vracím přírodě to, že mi poskytla tělo pro pobyt zde? - Nenech si ujít jediný den, upláchnout jedinou příležitost, být venku. Protože tam - venku, to všechno začalo. Náš život. Být víc v přírodě může znamenat menší potřebu jíst. Respektuj to. Nemusíš se bát o své tělo, i kdybys měl/a jen jedno jídlo za den nebo dokonce žádné.  Jsme k tomu uzpůsobeni.
  3. Ten prapůvodní, odkud pocházíme. Jsem v kontaktu (vědomém) se svou duší, která obsahuje energii/vibraci mého prapůvodního domova?


,,To, co jsi nevědomě přijal/a a cítíš, že tě nyní omezuje, můžeš vědomě opustit. Uvolnit." (V březnu jsem psala o tom, jak se navzájem ovlivňuje duše, tělo a mysl.)

(Můj případ.) Země: ,,Tuhost a sevření tvého těla možná bereš jako normální stav, ale není tomu tak. Máš v sobě nastřádáno mnoho emocí, které nyní můžeš uvolnit. Nech je odejít. Sedni si venku na zem, nebo lehni. Pomohu ti."

Mnoho věcí si táhneš od mladšího věku. Vědomé i nevědomé. Limitují tě. Propusť je. Očisti se. Nadechni novou energii typu ,,Jsem tvůrce" a ukotvi ji hluboko ve svém těle a vědomí.

Myslím, že každý má co odhodit ze svého zátěžového vaku, který si nese na zádech. Během vývoje jsme nastřádali mnoho harampádí. Možná je ten správný čas na inventuru (a přibalení potenciálně užitečných ,,věcí".)

Když jdu do přírody naboso, nebo si sundám boty a stojím na jednom místě, má energie se propisuje do země jako otisk. Nás všech. Při bosé chůzi dochází nejen k masírování reflexních bodů na chodidlech, ale také k energetickému léčení. To lze navíc podpořit vědomým dýcháním a vizualizací. Země nám ráda poskytne energii, když zahodíme své podrážky a umožníme jí to.

,,Starej se tedy o své nohy tak, aby byly dobře vodivé. O svá chodidla, paty, nárty, palce tak, aby byly ,,zdravé od pohledu". Udržuj v těle dostatek tekutin. Pij kvalitní vodu."

Dostali jsme se do bodu, kdy umíme rozebrat lidské tělo. Přes buňky se dokážeme dostat až na úroveň DNA, kterou dokážeme izolovat. Ale rozumíme sami sobě? Pomohlo nám to nějak v našem životě?..

,,Funkčnost těla je více záležitostí mysli, než samotného těla." To mi přišlo venku, když jsem se vracela domů a pomyslela jsem na svou tělesnou tuhost i neochotu přizpůsobovat se novému. Především tomu, co nejde z mého rozhodnutí, ale plyne z požadavků okolí. Často to doprovází strach, že něco nezvládnu nebo zkazím. Že za to nechci zodpovídat.

,,Tuhost mého těla je enormně vyšší oproti mému okolí. Je to něco, co mám asi geneticky dané. Nedá se s tím nic dělat." - To jsem si myslela. (Pokud jsem o tom přesvědčena, pak s tím opravdu nejde nic dělat.)

A co epigenetika? Pokud se v minulosti aktivovaly geny, které toto způsobují, je v mé moci je deaktivovat. Jak? Cest je více. Co mě nyní napadá...

  • Mentální přepis - popřemýšlení, vizualizace, pochopení a přijmutí, odpuštění
  • Fyzická podpora - výživa (nutrienty přispívající k uvolnění napětí), pohyb - fyzické rozhýbání usazených bloků, přísun živin na ,,hůře dostupná místa" a prodýchání se.


Pokud něco pochopím, změní se myšlení, emoce, náboj těla a postupně tedy i tělo fyzické... Není to hned. Je potřeba věnovat se tomu každodenně. A na to rovnou navážu poznámkami z uplynulého víkendu, které vznikly při mém pobytu venku, na Slunci. 

,,Tvá myšlenka je tvůj osud."

Když jsem unavená a odpojená sama od sebe, můžu se hrabat ve svých hlubinách, ale ten způsob je velmi neefektivní. Nevím, jak to máš ty, ale u mě dochází k odpojování velmi snadno. Nejčastěji v práci, když to přeženu a jdu za své hranice.

Od té doby, co jsem sepsala povídání o Duši s Esencí Alchymisty, pořád si opakuji: ,,Tělo je na prvním místě, vše ostatní počká."

Dnes se mohu podívat na to téma, kvůli kterému jsem se včera cítila špatně, s laskavým pohledem. Protože vím, že ať to má jakýkoli důvod, můžu to změnit.

Prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje. Proto se tak často děti podobají svým rodičům. Protože žijí ve stejném prostředí, přebírají stejné vzorce chování a myšlenek, což aktivovalo/bude aktivovat stejné geny (v nich).  Nyní se ale mohu rozhodnout, jaký chci žít život a dle toho si aktivovat geny, které budou v souladu se záměrem (stručně řečeno).

Prý jen malá část naší DNA nese informaci, zbytek je považován za odpad.  (Asi jako slepé střevo je považováno za bezúčelný pozůstatek evoluce.) Co když je tato tzv. odpadní DNA (údajně nic nekóduje) knihou s prázdnými stránkami? Co když si právě sem jako Tvůrce můžu ukládat nové informace, které modulují můj život?...

V našich tělech není nic, co by se dalo označit jako ,,zbytečné". Jen proto, že se považujeme za pány světa a nechápeme skutečný význam té dané části neznamená, že je bez funkce.

Z rodové linie si nesu určité předpoklady, protože přece ,,musím nějak vypadat", atd. Dostala jsem jakýsi startovní balíček, který se dědí. Nejsem výsledek pouze svých rodičů - největší vliv na mě mají 3-4 předchozí generace. To mi ale nemůže bránit ve změně.  Pokud si uvědomím, že jsem Tvůrce, mohu se do toho pustit a každodenní prací přepisovat - aktivovat či deaktivovat - současné geny plus zapisovat nové informace přímo do svých struktur.

Během všech těchto změn je pro mě nezbytné stále řadit tělo na první místo. Protože pokud nebude fungovat tělo, nemá smysl pouštět se do kódování. Jde vždy o kombinaci vizualizace-čin a tak pořád dokola.

Nyní už se nemusím ptát: ,,Jaký je můj účel," nebo: ,,Proč se mi děje to, co se děje?" Pokud je to se mnou v souladu, mohu se zeptat: ,,Co nyní chci? A co pro to mohu udělat?" Tím ,,chci" myslím něco uvnitř sebe. Co mě naplňuje a dělá šťastnou? Důležité je podívat se, kde jsem nyní a kde ,,chci být". Jsou tam rozdíly. Vidím je. A pokládám si tedy otázku: Co můžu udělat dnes a každý den, abych šla tu cestu od teď a tady k tam (k cíli)? To, co mi bude přinášet radost, by měl být proces, ne čekání na samotný výsledek. Pokud čekám jen na skvělý závěr, je možné, že mé přání nebylo skutečné (z hloubi mého srdce).


Možná se ti zdá, že to všechno vidím jako ,,Hurvínek válku" nebo že jsem ještě mladá a naivní. K tomuto pohledu a všemu, co jsem napsala dříve (2019, 2020), mám své důvody. Kombinuji výběr informací zvnějšku (knihy, rozhovory, články) se svými vnitřními pocity a dialogy. Neustále vše třídím a nechávám si informace, které považuji za relevantní a prospěšné. Tedy... Čas ukáže, jestli jsem se (ne)mýlila.