VZDUCH a VODA jako dárce součástek
Tento článek navazuje na příspěvek ,,VZDUCH, DECH a tvorba ENERGIE"
Během různých
metabolických procesů a reakcí dochází k postupnému štěpení a oxidaci organických molekul, což nakonec vede ke vzniku oxidu uhličitého (CO2) a vody (H2O)
jako konečných produktů.
PLYNNÉ SLOŽKY vně a uvnitř organismu
V lidském těle se CO2 podílí na některých metabolických procesech, např. v citrátovém cyklu se uvolňuje jako vedlejší produkt při oxidaci acetyl–CoA (acetyl koenzymu–A) za účelem produkce energie ve formě ATP.
Tento proces probíhá v mitochondriích buněk a je klíčovým krokem v aerobním metabolismu (tedy za přístupu kyslíku).
Je možné využít CO2, který vzniká uvnitř lidského organismu?
Jednou z možností je karboxylace, kdy se karboxylová skupina (–COOH) přidává na již vzniklou molekulu. Děje se tak např. u karboxylace pyruvátu na oxalacetát během procesu glukoneogeneze (tvorbě glukózy), při biosyntéze mastných kyselin (karboxylace acetyl–CoA na malonyl–CoA) nebo při syntéze některých aminokyselin (asparagin a glutamin).
CO2 se také podílí na regulaci acidobazické rovnováhy v těle: Rozpouští se v krvi a reaguje s vodou za vzniku kyseliny uhličité (H2CO3), která dále disociuje na bikarbonátové ionty (HCO3-) a protony (H+). Tato reakce je důležitá pro udržení pH krve v normálním rozmezí (7,35–7,45) a pro odstraňování přebytečných protonů z těla prostřednictvím buněčného dýchání. Nicméně procesy spojené s uplatněním buněčného CO2 jsou minoritní v porovnání s CO2, který odchází z těla pryč.
A co oxid uhličitý, který dýcháme?
Víme, že rostliny využívají vzdušný oxid uhličitý jako stavební materiál.
Důvodem, proč lidské tělo nemůže využít CO2 ze vzduchu jako zdroj uhlíku, je naše neschopnost aktivovat CO2, jak to dělají rostliny a některé mikroorganismy prostřednictvím fotosyntézy nebo chemosyntézy.
Pro nás je CO2 ze vzduchu spíše inertní, protože naše tělo nemá enzymy ani mechanismy, které by umožnily fixaci CO2 a jeho přeměnu na organické molekuly. (Musím doplnit, že tento obecně přijímaný fakt je v přímém rozporu s poznatky o endogenní acidóze, která nastává při delším vynechání stravy. Naopak by se měla zvyšovat využitelnost CO2 , jak popisuji v PNV22.)
A jak je to s kyslíkem?
Kyslík ze vzduchu je pro lidské tělo nezbytný, protože hraje klíčovou roli v buněčném dýchání. (Psala jsem tady.) Během tohoto procesu se kyslík kombinuje s vodíkem a uhlíkem ze sacharidů, tuků a bílkovin, které jsme přijali prostřednictvím stravy, a vytváří oxid uhličitý (CO2) + vodu (H2O). Oxid uhličitý je pak vydýchán a voda je buď vyloučena nebo zůstává v těle jako součást hydratace.
Kromě toho se kyslík může stát součástí různých biomolekul v těle, jako
jsou sacharidy, tuky, bílkoviny a nukleové kyseliny. Tyto molekuly obsahují
kyslíkové atomy ve svých chemických strukturách a jsou nezbytné pro růst, opravu
tkání a udržení životních funkcí. Takže kyslík, který dýcháme, se může stát
součástí hmotných molekul v našem těle a přispět ke zvýšení hmotnosti těchto
molekul.
Pojďme se ještě podívat, jak je to s vodou.
VODA jako DÁRCE SOUČÁSTEK
Voda v našem těle může kromě rozpouštědla a hydratačního média sloužit jako dárce vodíku, kyslíku, protonů (vodíkových iontů) a elektronů v různých biochemických procesech.
Některé z těchto procesů zahrnují např. hydrolytické reakce, kdy se molekula vody přidává k substrátu a štěpí vazby (peptidové, glykosidické, esterové) v molekulách, čímž vznikají menší produkty (např. během trávení enzymy amyláza a proteáza štěpí sacharidy a bílkoviny).
Jedním z hlavních procesů, ve kterém se využívají vodíkové ionty a elektrony pro produkci energie, je buněčné dýchání - oxidativní fosforylace. (Popisovala jsem tady.) Obecně sem patří redoxní (oxidačně–redukční) reakce, kde může voda sloužit jako zdroj vodíku nebo kyslíku, který je přijímán nebo uvolňován enzymy a koenzymy během přenosu elektronů. Pak také v některých anabolických (skladných) procesech, jako je syntéza nukleotidů nebo peptido–glykanů, mohou být atomy kyslíku nebo vodíku z vody použity jako součást nově vytvořených molekul.
Trocha konspirace aneb původ kyslíku uvnitř buněk
Organická hmota je produktem fotosyntézy (s výjimkou minerálních látek). U rostlin tvoří hmotu energie/plyn (CO2)/voda a vůbec nám to nepřipadá divné. Tak proč by to nemohlo fungovat (alespoň částečně) také u živočichů (lidí)?
Téma ,,lidská fotosyntéza" jsem prvně otevřela v knize PNV22 (celou sérii článků najdeš tady). Bylo to pro mě úplně nové téma, které vyvolalo velké nadšení. Kvůli tomu jsem začala hlouběji studovat fyziologii rostlin. Tak pojďme chvilku konspirovat a zauvažovat o původu kyslíku uvnitř buněk. Opravdu pochází ze vzduchu?
Vždy mi udělá velkou radost, když se témata, o kterých píšu, objevují také u dalších lidí. Jedním takovým objevem bylo video od Altei na YouTube (Kanál Harmonizační a aktivační kódy Altea), kde se zmiňuje o tom, že budeme brát kyslík z vody. Zmiňuje také otázky ohledně přijímání jídla. (Video má název: Přerod planety Země, práce s vodou a propojení se s našimi předky. Datum vydání videa: 1.2.2023.).
Pojďme se nyní podívat na ,,výcuc" z vědeckého článku, který jsem přelouskala. Jsou v něm docela zajímavé informace.
Jsme přesvědčeni, že kyslík získáváme z okolní atmosféry v důsledku vstřebávání (difusí) plícemi, což se děje na základě rozdílných tlaků. Teoreticky kyslík jde z krve do buněk, a naopak CO2 z buněk do krve. Výsledky zkoumání a objevení schopnosti člověka disociovat molekuly vody nabourává dogma, že jsme schopni absorbovat kyslík z atmosféry. Autor uvádí, že přítomnost kyslíku uvnitř organismu nemůže být vysvětlena (či plně pokryta) pouhou pasivní difuzí, jak je součástí standardní výuky.
12 let studia ukázalo, že naše tělo má schopnost transformovat sluneční energii na energii chemickou (stejně jako to umí rostliny) díky disociaci molekul vody.
V těle máme několik struktur - molekul, které jsou schopny disociovat vodu: Hemoglobin (struktura je z 99 % identická s rostlinným chlorofylem), bilirubin, dále cytochrom P–450 a myoglobin (pouze disociace vody – nevratná reakce).
Nicméně nejefektivnější v disociaci vody je melanin. Je to jediná molekula, která je schopna jak disociovat tak reformovat molekulu vody, kdy z každých dvou molekul vody vzniknou čtyři vysokoenergetické elektrony. Toto poznání ukazuje, že:
Kyslík uvnitř buněk a v krevním řečišti vzniká disociací vody, nepochází z atmosféry.
Molekuly kyslíku jsou vázané na atomy uhlíku za vzniku oxidu uhličitého, který je 25x rozpustnější ve vodě než samotný kyslík. Tento proces urychluje enzym karbo-anhydráza, která je přítomná v buněčných membránách erytrocytů. Tyto buňky však neobsahují jádro nebo mitochondrie, takže ATP nemůže být zdrojem energie. Energie zde vzniká disociací vody a šíří se v kruhu všemi směry. Hemoglobin v erytrocytech je zodpovědný za disociaci vody a tento děj probíhá přes den i v noci. Vzniká molekulární vodík, který je přenašečem energie nejen v erythrocytech, ale v každé eukaryotní a prokaryotní buňce. A kyslík je neustále tvořen disociací vody.
Autor uvádí, že molekulární vodík je nejlepším přenašečem energie v celém Vesmíru a naše tělo tedy není výjimkou. Nečekaný objev schopnosti lidského těla transformovat sluneční energii na energii chemickou skrze disociaci vody (stejně jako rostliny) otevírá novou éru biologie.
Zdroj: Oxygen from the Atmosphere Cannot Pass Through the Lung Tissues and Reach the Bloodstream. The Unexpected Capacity of Human Body to Dissociate the Water Molecule.
A ještě malý dodatek z dalšího zdroje:
Hemoglobin byl potvrzen jako fotosyntetický pigment ve srovnání s rostlinným chlorofylem, což znamená, že zachytává světlo a transformuje ho na další typy energie skrze foto–biologické procesy.
Zdroj: Photosynthesis in human beings as a natural food through the blue light. (2018)
TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.
