Přenos INFORMACÍ a vlnová GENETIKA
Úvod do tématu
Lidské tělo generuje elektromagnetická pole, která jsou výsledkem činnosti buněk a nervových signálů. Tato pole mají různé frekvence a amplitudy v závislosti na typu buňky a jejich činnosti.
Například nervové buňky generují elektrické signály, které
se šíří podél nervových vláken, svalové buňky generují elektromagnetická pole
při kontrakci a uvolnění.
Magnetická indukce
V knize PNV22 jsem psala o magnetické indukci jakožto jednom z prostředků buněčné komunikace. Je to forma, která zahrnuje interakci magnetických polí generovaných jednotlivými buňkami. Samotná magnetická pole mohou být generována např. pohybem nabitých částic (elektrony, ionty) v buňce.
Když se magnetická pole dvou nebo více buněk překrývají, mohou vytvořit nové vzory magnetických siločar, které pak ovlivňují chování a funkci buněk. Změny v magnetickém poli mohou ovlivnit orientaci a pohyb buněk, stejně jako jejich schopnost komunikovat s jinými buňkami prostřednictvím chemických signálů.
Tvořená magnetická pole mohou také ovlivnit elektrický potenciál přes buněčné membrány a průtok iontů, což má za následek změny v buněčné signalizaci a funkcích.
Kvantová předloha člověka
Dále existuje také koncept kvantové předlohy člověka, což znamená, že lidské tělo a jeho vlastnosti jsou určeny kvantovými procesy a interakcemi na úrovni subatomárních částic. Lidské tělo by tedy mohlo být chápáno jako kvantový systém, který se vyvíjí a funguje podle zákonů kvantové fyziky.
Kvantová předloha a její působení může ovlivnit vznik a vývoj člověka na několika úrovních:
- První z nich je vliv na regulaci genetických informací a jejich projevu v jednotlivých buňkách a tkáních (růst, diferenciace a funkce buněk v lidském těle).
- Druhý je vliv na biochemické reakce a procesy, které se odehrávají v našem těle (energetický metabolismus, imunitní systém).
Projevy na hmotné (fyzikální) úrovni zahrnují vliv na formování tvaru a struktury buněk a tkání (vývoj našeho těla a adaptace na různé prostředí). A nakonec také kvantové propojení a komunikace mezi částicemi a systémy mohou umožňovat okamžitý přenos informací na dálku (komunikace mezi buňkami, orgány a jednotlivci, naše vnímání a interakce s okolním světem).
Co je vlnová genetika?
Vlnová genetika studuje přenos genetických informací prostřednictvím elektromagnetických vln nebo kvantových stavů, tedy na dálku. Tato teorie byla navržena ruským vědcem Peterem Gariaevem a jeho kolegy v 90. letech 20. století.
Vlnová genetika je založena na předpokladu, že genetické informace nejsou uloženy pouze v lineární sekvenci DNA (hmotná část molekuly), ale také ve formě elektromagnetických vln, které mohou interagovat s biomolekulami a buněčnými strukturami.
Podle teorie vlnové genetiky mohou elektromagnetické vlny, které vytváří DNA, ovlivňovat a řídit různé biologické procesy, jako je růst, diferenciace buněk, metabolismus a imunitní odpovědi. Tyto elektromagnetické vlny by mohly sloužit jako signální mechanismus mezi buňkami nebo molekulami a umožňovat komunikaci na dálku.
Dříve jsem zmínila kvantovou předlohu člověka, což se týká také naší DNA. Vlnová genetika pracuje s následujícím předpokladem:
DNA má kvantové a holografické vlastnosti, které umožňují ukládání a přenos informací prostřednictvím elektromagnetických vln nebo koherentních kvantových stavů.
Holografický princip znamená, že informace jsou rozprostřeny po celém objemu DNA.
Biofotony
Při přenosu informací mají klíčovou roli světelné signály – biofotony a elektromagnetické vlny, které přenáší informace (o energetickém stavu, struktuře nebo funkci biomolekul a buněčných procesů) mezi buňkami a biomolekulami. Přenosu se mohou účastnit také fotoreceptory uložené v těle, které reagují na světelné signály. Tyto fotoreceptory mohou interagovat s DNA prostřednictvím absorpce nebo emise biofotonů, což může vést ke změnám v konformaci DNA nebo aktivaci genetických programů. (Biofotonům jsem věnovala jednu celou kapitolu, kde se dozvíš víc.)
DNA zanechává svůj otisk
Efekt fantomové DNA je jev, který byl poprvé pozorován ruským vědcem Peterem Gariaevem a jeho kolegy v 90. letech 20. století. Co vysledovali?
Když je DNA odstraněna z experimentálního prostředí, stopy její elektromagnetické aktivity zůstávají detekovatelné po určitou dobu. Jinými slovy, zdá se, že DNA zanechává ,,fantomový" energetický otisk, i když fyzicky již není přítomna na daném místě.
Gariaev a jeho tým pozorovali tento efekt během experimentů s laserovým světlem procházejícím vzorky DNA. Když byla DNA ze vzorku odstraněna, zaznamenali stále detekovatelnou strukturu laserového světla, která odpovídala původnímu vzorku DNA. Tento efekt trval několik dní až týdnů po odstranění DNA.
Vlnová genetika bohužel zatím nebyla přijata oficiální vědou a je stále považována za kontroverzní. - Nicméně mě osobně nedává smysl, že vše by veškerá genetická informace byla kódována pouze na materiální úrovni, a to ještě jen ve 3 % z veškeré DNA.
V článku najdeš zajímavý pokus, který dokládá, že každý organismus potřebuje pro svůj zdravý vývoj přirozené elektromagnetické záření.
V souvislosti s vlnovou genetikou jsem zmínila biofotony, což jsou fotony utvářené uvnitř buněk. V minulé knize (PNV22) jsem toto téma jen načala (článek tady). Další nálož informací najdeš tady: BIOFOTONY: Vnitřní světlo a informace .
TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.
