BIOFOTONY: Vnitřní světlo a informace
V dřívějších článcích jsme si řekli, že biofotony jsou signální molekuly a nositelé informací, což má využití při buněčné a mezibuněčné komunikaci nebo také v přenosu informací na dálku (viz ,,Přenos INFORMACÍ a vlnová GENETIKA").
Jednoho dne mě napadla docela nevinná myšlenka, že: Mrtvá strava pohlcuje biofotony jako černá díra. Pořád dokola mluvím o energetice stravy. Uvědomila jsem si, že je podstatné, co nám dodává energii ve formě fotonů a co je naopak zhasíná (= bere si jejich světlo). Čím méně světla v těle, tím větší chaos, protože informace se nedostávají na potřebná místa.
Fotony mohou potenciálně transformovat svou světelnou energii na chemickou nebo ji poskytovat pro aktivaci metabolických procesů.
Fotony a výživa
Jestliže se dle jednoho z konceptů Dr. Hauschky mění přijatá strava na energii (během procesu zažívání), pak to znamená, že vstřebáváme také fotony.
Kvalita a typ potravin bez pochyb ovlivňují energetické procesy v těle a způsob, jakým naše buňky komunikují a fungují. Zpracovaná strava, která obsahuje méně živin a často vyšší obsah cukru, tuku a chemických aditiv, může mít negativní dopad na naše bioenergetické procesy. Jednak proto, že informace z tohoto typu stravy není kompletní a jednak také proto, že podle mě konzumace zpracovaných potravin snižuje množství biofotonů v těle, což může vést k oslabení našeho vnitřního světla a celkové vitality.
Dalo by se říct, že příliš invazivní technologické zpracování při výrobě potravinářských produktů hubí světlo v původní surovině.
Takové jídlo je zmordované a umrtvené. Z toho naopak také vyplývá, že čím je potravina čerstvější a méně zpracovaná, tím víc světla obsahuje. A toto světlo nám také dodává.
Biofotony – co jsou zač a co umí?
Biofotony = slabé světelné emise. Vznikají přímo v buňkách jako důsledek různých chemických a energetických procesů. Hlavními zdroji biofotonů jsou buněčné organely mitochondrie, chloroplasty a peroxisomy.
Souhrnně vznik biofotonů souvisí s přeměnou energie a elektronů v rámci chemických procesů v buňkách.
Mitochondrie jsou organely zodpovědné za energetický metabolismus v buňce. Produkují adenosintrifosfát (ATP), což je hlavní energetický nosič pro většinu buněčných funkcí. Během procesu tvorby ATP dochází k přenosu elektronů a oxidace molekul, což může vést k produkci biofotonů.
Dalším zdrojem biofotonů mohou být molekuly DNA. DNA obsahuje aromatické báze (adenin, guanin, cytosin a thymin), které mají schopnost absorbovat a následně emitovat světlo.
Dalším možným mechanismem vzniku biofotonů je přeměna energie z elektronové excitace molekul, jako jsou flaviny nebo porfyriny, které se nacházejí v buněčných mitochondriích i v jiných částech. Tyto molekuly mohou absorbovat energii z chemických reakcí a poté relaxovat do nižšího energetického stavu, což vede k emisi fotonů.
Je také možné, že biofotony mohou vznikat prostřednictvím interakce mezi elektrony a molekulami kyslíku nebo jinými reaktivními částicemi, které se tvoří během buněčných procesů.
Nejlogičtější možnost vzniku biofotonů je konverze chemické energie na světelnou, tedy opačný proces fotosyntézy u rostlin.
(Pro kontext: Fotosyntéza je proces, při kterém rostliny a některé mikroorganismy přeměňují světelnou energii ze slunečního záření na chemickou energii uloženou v molekulách, jako je glukóza. Tato chemická energie je poté použita k růstu a dalším životním funkcím organismu.)
U biofotonů dochází k opačnému procesu: Chemická energie získaná z metabolických reakcí v buňkách je částečně přeměněna na světelnou energii ve formě fotonů. Tyto fotony jsou emitovány jako ultra–slabé světlo.
Biofotony jako informační poslové
Biofotony mohou nést informace o energetickém stavu, struktuře a funkci biomolekul nebo o buněčných procesech. Frekvence, amplituda nebo polarizace světelných signálů mohou být modulovány různými faktory, což umožňuje přenos informací mezi buňkami. Například změny v koncentraci volných vápníkových iontů mohou ovlivnit emisi biofotonů a tím modulovat buněčnou komunikaci.
Biofotony se šíří prostřednictvím buněčných membrán a extracelulárního prostoru (mezibuněčný prostor), kde mohou interagovat s jinými buňkami nebo molekulami. Buněčné membrány jsou částečně propustné pro světlo, což umožňuje přenos biofotonů. Biofotony mohou být absorbovány a emitovány různými molekulami, jako jsou proteiny, nukleové kyseliny nebo pigmenty. Mohou být také detekovány pomocí různých fotoreceptorů v těle, což vede ke spouštění vnitrobuněčných signálních drah (vliv na procesy jako je regulace genové exprese, buněčný růst, diferenciace...).
Kvantový přesah biofotonů
Některé teorie navrhují, že biofotony mohou vykazovat koherentní nebo kvantové vlastnosti, které umožňují efektivnější a rychlejší přenos informací mezi buňkami.
Koherence znamená, že světelné vlny mají stálý fázový vztah, což umožňuje jejich interference a vytváření komplexních vzorů. Kvantové vlastnosti, jako je superpozice nebo provázání, by mohly umožnit simultánní přenos informací na více úrovních nebo bezprostřední interakce mezi oddělenými buňkami.
Fotony ze Slunce vs. biofotony v organismu
Vnější světlo (Slunce) sice nemůže přímo doplnit vnitřní biofotony, protože tyto světelné signály mají různé zdroje a vlastnosti. Nicméně vnější světlo má vliv na procesy a produkci biofotonů nepřímo prostřednictvím interakce s fotoreceptory nebo jinými molekulami citlivými na světlo.
Intenzita fotonů ze Slunce a biofotonů vytvořených lidským tělem je velmi odlišná:
- Slunce produkuje obrovské množství energie, což vede k emisi velkého množství fotonů ve formě slunečního záření. Tyto fotony jsou zodpovědné za světlo a teplo, které přichází ze Slunce a umožňuje život na Zemi.
- Biofotony produkované lidským tělem jsou ultra–slabé emise světla vznikající z chemických reakcí v buňkách, jako je buněčné dýchání a oxidace. Intenzita těchto biofotonů je mnohem nižší než intenzita slunečního záření a není viditelná pouhým okem.
Příště se podíváme na další malé
částice – elektrony a elektřinu uvnitř člověka.
TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.
