O světle jinak (2): Šišinka a melatonin / Jak si udržet dobrou náladu v temných měsících
Z nedělního psaní na sluníčku se stala tradice, které se jen tak nevzdám. Tak je tady další část povídání O světle jinak. Jsem potěšena, že mi nikdo nenapsal na předchozí díl, že jsem cvok. Takže můžu v klidu pokračovat. No... pokračovala bych i tak. Pokud tě to minulo, o souvislosti světla, energetických center a endokrinních žláz si můžeš přečíst tady. Dneska se zaměřuji na šišinku a melatonin (hormon tmy), jehož téma mám už roztahané po více článcích. V druhé části píšu o tom, jak nám může plnospektrální světlo pomoct přečkat temnou část roku. A to bez depresí, přežírání se a přibírání tělesné hmotnosti, kterou na jaře tak pracně stahujeme dolů. Sice už je venku víc světla, než v uplynulých třech měsících, ale i tak se může tahle informace hodit. Třeba díky tomu dostaneš odpověď na otázku, co se s tebou děje každou zimu.
V 1. dílu jsem psala o tom, že světlo vstupuje očima do části v mozku zvaného hypotalamus a ten následně vysílá signály dále do těla a reguluje tak celý náš tělesný systém. Endokrinní žlázy jsou v souladu s umístěním energetických center a je jich tedy celkem sedm. Alespoň těch v rámci těla, další už jsou v prostoru našich jemnohmotných těl, která běžně nevidíme. Například Hvězda Země pod nohama a Hvězda Duše nad hlavou. Jejich uchopení už může být pro někoho přes čáru a počet a umístění jsou více diskutabilní. Osobně nevidím důvod, proč se limitovat tělem.
Šišinka je jedna ze sedmi endokrinních žláz. Vždycky jsem si myslela, že je v místě mezi obočím (u kořene nosu), ale není to tak. Její poloha je někde uprostřed mezi ušima. Toto místo bylo popsáno jako sídlo duše, které nám má pomáhat v udržování kontaktu s Vesmírem. Nebo taky centrum myšlenky. Jogíni a šamani používají pojmenování 3. oko.
Je zajímavé, že některým zvířatům, jako jsou například ptáci, ještěrky a ryby, prochází světlo do šišinky přímo skrz lebku. U plazů má šišinka na povrchu fotoreceptory podobné oku.
My lidé přijímáme světlo do šišinky pouze skrz oči. Další název může být tzv. ,,vrcholek mozku". Možná jsme byli dříve schopni přijímat světlo přes temeno hlavy, což je často vyobrazováno v původních obrázcích. Šišinka byla možná původně situována v horní části mozku. A možná jsme o schopnost přijímat světlo skrz temeno přišli během vytváření dvou mozkových hemisfér. Je docela zajímavé, že v jógovém systému se šišinka pojí se sedmou čakrou a 3. oko se šestou, což ale odpovídá umístěním hypofýze.
Bez ohledu na evoluční proces nám šišinka nyní slouží jako maličký interní luminometr. Šišinka přijímá světlo z očí, které prochází hypotalamem a vysílá informace o tvorbě hormonů, což má vliv na tělo i mysl. Díky tomu, že máme v hlavě zabudovaný tento ,,měřič světla", dostáváme z okolí informace o délce denního světla - ročního období, kdy je různě dlouhý den a noc (světlo/tma). Každá část našeho těla tak ví, co se děje vně nás a světlo, které přijímáme očima, nás harmonizuje s cykly přírody. Šišinka také získává zprávy o světle z biologických hodin, která sídlí v hypotalamu a určuje tak vyplavování melatoninu, které je řízeno cirkadiánně. Při dostatku přirozeného ranního světla (pozorování východu Slunce) se informace v mozku synchronizují s informacemi z vnějšku. Je to jako každý den doladit opožděnou/předbíhající ručičku na hodinkách.
Melatonin je hormon, který se tvoří v šišince jako odpověď na tmu. Nejvíce melatoninu nám koluje v krvi mezi 2. a 3. hodinou ranní, tedy přibližně po čtyřech hodinách spánku. Může to být doba, kdy se nejčastěji budíme právě díky jeho vysokému nárůstu. Hladinu melatoninu ovlivňuje i světlo o nízké intenzitě, které narušuje jeho tvorbu a spánek. Ale nejen to. Aby mohl melatonin opravovat škody způsobené denním používáním těla, potřebujeme správně procházet spánkovými cykly. (Jinak je to jako operovat bez anestezie. Trochu brutální příklad, ale zrovna mě nenapadlo nic lepšího.) Zkrátka tento noční hormon potřebuje tmu z vnějšího prostředí a takové vnitřní podmínky, aby mohl vykonávat svou práci. Tu může narušovat například pozdě snědené těžké jídlo, káva po 2. hodině odpoledne nebo večerní hádka doma.
Koncentrace melatoninu kolísá v rámci 24 hodinového cyklu (roste večer s ubývajícím světlem, nejvyšší je v noci a k ránu klesá). Jeho správné vyplavování vede ke snižování projevů stárnutí a má též vliv na tělesnou kondici. Navíc snižuje vznik nádorů a zpomaluje jejich růst. Produkce melatoninu se snižuje ve stáří, kdy následně dochází k poruchám spánku a rozvoji neurodegenerativních onemocnění. Poruchy se ale obecně projevují i u lidí, kteří tráví méně času na slunci a naopak mnoho času pod umělým světlem. (Pokud znáš někoho, kdo se cítí na nic, vyvleč ho ven na Slunce!)
V temném období roku (podzim/zima) se může objevovat sezónní afektivní porucha (SAD) z nedostatku denního světla. SAD se projevuje výkyvy nálady, máme méně energie, což můžeme kompenzovat přejídáním se. Může vzrůst ospalost, tělesná hmotnost a snižovat se obranyschopnost (imunita). Jak jsem psala dříve, šišinka, která slouží jako luminometr, ovlivňuje naši náladu, ladí vnitřní funkce, a synchronizuje nás s vnějším prostředím. To vše na bázi střídání světla a tmy, tedy denního rytmu. Protože je v zimě výrazně méně světla, než během světlé části roku, k léčbě SAD se používá plnospektrální světlo, které nahrazuje nedostatek slunce. Prodlužuje se tak den o pár hodin. Svícení plnospektrálním umělým osvětlením po dobu 30 min až 6 hodin/den vedlo ke zlepšení nálady. (Taková banalita.) K léčbě se používala 40 W plnospektrální zářivka o intenzitě světla 2500 luxů, což je přibližně 1/40 jasu letního slunečního dne.
Možná si teď říkáš, že není přirozené prodlužovat tmavý den pomocí umělého plnospektrálního osvětlení. V tom máš jistě pravdu. Potíž je v tom, že jsou na nás kladeny pořád stejně vysoké nároky bez ohledu na roční období. Nemůžeme říct na podzim šéfovi: ,,Tak se hezky prospi, uvidíme se na jaře, až se probudím z hibernace." Ne. Musíme makat i ve dnech, kdy nemáme dostatek světla, tedy i energii. Loni jsem to pocítila znatelně, když ubylo světlo a ráno i večer byla tma. Tělo nemělo šanci se dobít, pokud jsem zrovna neměla kliku, když o polední pauze svítilo sluníčko. Myslím, že z toho všeho pramení změny nálady, které v dlouhodobém měřítku přechází až do deprese. Protože bychom měli mít přirozeně volnější režim, ale nemáme. A tady myslím, že právě prodloužit si den o pár hodin a užít si trochu toho světla navíc, není na škodu. Ba naopak. Protože když se člověk cítí na nic, spí na nic a to je pekelná smyčka, která tě potáhne směrem dolů.
O tom, jak nás večer ovlivňuje přítomnost modré složky v našich domácích umělých světlech, jsem psala tady. Vliv složení světelného spektra na melatonin mě natolik zaujalo, že jsem si nejdřív pořídila brýle blokující modré světlo. Bylo to jednodušší, než kupovat x zářivek do lustrů a lampiček. Na podzim 2019 jsem ale přeci jen přešla na přirozenější osvětlení v místnosti. Koupila jsem si zářivku s teplotou barvy 2200 K, která je ideální na večerní svícení. Pořídila jsem si i RGB žárovku, která se dá přepnout z bílého světla do červeného spektra. Ale osobně mi to přijde zbytečné. Oheň ani světlo svíčky nevyzařuje jen červenou barvu. Místo toho jsem zařadila ranní chvilkové vystavení se infračervenému světlu z lampy, kterou pořídíš za pár korun.
Když jsem byla v prosinci nemocná a začala jsem číst o vlivu plnospektrálního světla, koupila jsem si taky zářivku na denní svícení. Kromě toho jsem byla na slunci jak to šlo. Ať už venku nebo doma, kdy jsem na sebe nechávala dopadat sluneční paprsky skrz otevřené okno několik hodin. A víš co? Je to poprvé za pět let, kdy jsem prošla temnou částí roku bez projevů SAD a to především ve střídání nálad, přejídání se a přibrání dalších x kil navrch. Takže jo. Miluju světlo.
A ještě něco. Tím, že jsem tento rok poprvé neudělala krok zpět, jsem připravena vyběhnout do jara v plné polní a vykřesat se sebe to nejlepší. Krom toho jsem si nevymlátila vůli na nesmyslných novoročních předsevzetích a hloupých dietách. To je další plus. Do toho se budu stěhovat koncem měsíce blíž k lesu a hřištím na cvičení, takže budu pořád venku. Navíc v tom nejkrásnějším období. Na jaře.
Tak to je druhá část povídání o světle a minimálně dvě části mám před sebou. Jsou další témata, která mě neskutečně zajímají, která budu studovat a integrovat. Ale tohle je natolik důležité, že to ,,musím" všechno vysypat ven, abych mohla pokračovat dál.
Konečně začíná být hezky a sluníčko postupně přidává na své intenzitě. Využij toho a dobij si baterky. Kromě toho můžeš postupně budovat solární kapacitu své pokožky a v horkých měsících tak vydržíš na slunci bez újmy a mazání se sr... pardon - krémy proti slunci. Proti slunci. Proti tomu, díky čemu žijeme. No chápeš to? O ultrafialové části Slunce bude řeč až příště.
Přeji ti krásné světelné dny a čerpej, co se do tebe vejde.
Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.