VLIV HLADU NA PSYCHICKÝ STAV
Následující článek je součástí knihy
PRINCIPY NOVÉ VÝŽIVY
,,Nekonečná Energie jako Zdroj Bytí"
Dříve jsem psala o tom, že hlad ve skutečnosti není pokyn, že se musíme nutně najíst. Jde o kombinaci návyků, prostředí, denní doby, vůně a příležitostí k setkávání. Pocit hladu úspěšně aktivují také obchody, restaurace a fastfoody na každém kroku, které nás nenechají chvilku vydechnout.
Člověk si to běžně neuvědomuje, přijde mu to normální. Ale stačí mít jeden den půst a projít se městem. Jídlo je opravdu na každém rohu. Je úplně všude. Není tedy divu, že člověk podléhá nátlaku, když se to na něj valí ze všech stran. Toto představuje problém především pro člověka, který si vybudoval narušený vztah k jídlu. A co je tedy hlad?
To, čemu říkáme hlad, je nejspíše naučená reakce na kombinaci vnitřních metabolických a vnějších sociálních podnětů z prostředí... Hlad a touha po jídle jsou jen naučenými typy chování od období dětství až do dospělosti (...) Drogová závislost a nutkavé přejídání jsou z ,,neurobiologického pohledu" shodné. Jinými slovy mozek na jídlo (nejenom cukr) reaguje stejným způsobem, jako na tvrdé drogy (...) Jídlo tedy může vytvářet podmíněné reakce, které jsou pak vyvolány pouhým pohledem na potraviny, nebo dokonce jen tím, že se člověk nachází v prostředí, kde se jídlo konzumuje.
(Brad
Pilon)
S emočním jedením mám od roku 2014 bohatou zkušenost. Ať už se jedná o jedení s cílem potlačit stress, zapomenout na problémy, smutek, osamělost, nezdary... Může to být cokoli. Emoční jedení a přejídání je poměrně zákeřný mechanismus, protože působí z více rovin.
Zdá se, že nejlepší náplast na emoční bolest jsou ty nejvíce zprocesované potraviny výrazných chutí, sladké a slané, uměle dochucované, kaloricky nabité, ale nutričně prázdné. (Přeci jen je běžnější sníst ze smutku čokoládu než rýži s kuřecím masem na vodě.) Tyto senzoricky výrazné (p)otraviny společně s cukry a tuky způsobují pocit pohody. Sacharidy obecně mají vliv na produkci serotoninu, takže se cítíme klidnější a šťastnější. Alespoň na okamžik, než začnou přicházet první výčitky, pocit přejedení, pocit na zvracení, nutnost odvalit se do postele...
Pocit hladu a plnosti souvisí především s hormony leptinem a ghrelinem. Ty nám říkají, kdy začít jíst a kdy přestat. Leptin se uvolňuje z tukových buněk, což znamená, že jeho tvorba odpovídá množství tukové tkáně v těle. To je důležité hlavně kvůli tomu, že leptin ovlivňuje chuť k jídlu.
U lidí množství leptinu v krvi nejspíš koreluje s množstvím potravy. Čím více toho sníme, tím víc leptinu v krvi najdeme. Několikadenní navýšení příjmu potravy hladinu leptinu zvedne, ale po ukončení přejídání se jeho hladina opět vrátí do normálu (...) Dokonce i krátkodobý půst dokáže hladinu leptinu velmi dramaticky snížit.
(Pilon)
Při půstu vnímáte svoje tělo prakticky stejně, jako když se stravujete normálně (...) Když se cítíte hladoví, zatímco se běžně stravujete, tak stejný pocit hladu máte při půstu... Takže si musíte položit otázku, jak je možné, že tři hodiny po jídle máte stejný hlad, když je to přesně ten stejný pocit, který vás trápí po týdenním hladu. To, co považujeme za hlad, je ve skutečnosti žádný hlad není. Je to nutkání, které nás pobízí k jídlu, ale nemůžeme jej brát vážně (...) Ve skutečnosti jsou to vnitřní hodiny vašeho těla, které se snaží, abyste dodržovali svůj obvyklý stravovací režim.
U růstového hormonu jsem psala, že jeho množství roste v období půstu. (Tím chrání svalovou hmotu před poškozením.) A naopak. Brad Pilon uvádí, že tři dny přejídání mohly způsobit snížení hladiny růstového hormonu až o 80 %.
