Bolest - důležitý signál těla a jeho potlačování v ,,moderním světě"

08.06.2020

Je pondělí. Probudila jsem se docela brzy a tak jsem měla před odchodem do práce dostatek prostoru. Jak jsem si tak seděla, obrátila jsem se na planetu Zemi se slovy: ,,Jaký máš pro mě dnes úkol?.." Ani jsem to nedořekla a přišla odpověď: ,,Zaměř se na své tělo z pohledu myšlenek a emocí, protože ty určují tok energie. Sleduj a zhodnocuj. Tak jo, říkám si. To zní jako rozumné zadání. Ale to nebylo všechno. Než jsem odešla do práce, sepsala jsem pár vět o bolesti, prostřednictvím které nám tělo dává najevo, že je někde problém. A taky, jak s tím nakládáme v dnešním ,,moderním světě".

Při narození jsem dostala své tělo absolutně zdravé a mým úkolem je ho ctít a udržet zdravé po celý život. Naše životy nemusí končit kvůli selháním na nejrůznější nemoci a poruchy. Jen málokdo má takový osud zakódovaný ve svém DNA. Nemůžeme se tedy vymlouvat na ,,špatné geny". Pokud v těle něco přestává fungovat, dostaneme upozornění. Třeba prostřednictvím bolesti. Ta nevzniká jen tak, sama od sebe. Na to je tělo příliš chytré. Neplýtvá svými mechanismy. Naše duše se sem narodily, aby se rozvíjely a obohacovaly tento svět skrze dělání toho, co je jejich přirozeností.

Můžeme nadávat na bolest, kterou cítíme a odmítat ji. Pravdou je, že vznikla v reakci na naše prostředí. Je to tedy důsledek. Žijeme v době, kdy je běžné potlačit fyzickou bolest prášky a psychickou bolest zahnat antidepresivy. Výsledek je stejný - utlumíme centra v mozku a necítíme tak, co se v těle skutečně děje. Ale fyzická či emoční bolest sebou nese energetický podklad (vibraci) a tak bude přítomna v našem těle i poli, přestože ji neucítíme. Pořád bude působit na buňky, orgány a naše systémy.

Vypnutí vnímání signálu bolesti pomocí chemických léků přidělává tělu víc starostí, než aby to něco vyřešilo. Je to neochota naslouchat svému tělu, jeho úmyslné umlčování a ignorace alespoň malého pokusu o hledání příčiny. Jaký pak asi můžeme mít vztah sami k sobě?

Pokud ,,si vypneme bolest" pomocí prášků, tělo je nešťastné. Místo toho, abychom mu děkovali za to, že nás upozornilo na počínající malér a posilnili ho pozitivními myšlenkami, tak se mu odvděčíme ignorací. ,,Ach, hloupé tělo. Jsi mi jen na obtíž."

V důsledku takového vztahu se sebou pak nejsme schopni přijímat ty správné signály. A tak získáme přesvědčení, že musíme jít za někým jiným, aby nám konečně řekl, co nám ,,je".

Bohužel ve standardním medicínském přístupu neleží řešení, ale jen další potlačování sebe sama. Když je člověk nemocný, potřebuje se integrovat víc, než kdy jindy. Aby začaly fungovat tělesné systémy a docházelo k samo-léčení.

Běžný přístup je založený na potlačování signálů, ne na nápravě. Čím déle užíváme tzv. léky (které neléčí), tím více se otupujeme. Kam asi jde všechna ta bolest (kterou necítíme, protože ,,jsme vypnutí")? Ukládá se v těle (svaly, tkáně, kosti). Celou dobu, kdy děláme, že problém neexistuje, se zanášíme. Fyzicky a energeticky. Systémy tlačí na sebe navzájem a bolest se cykluje.

Chemie působí na činnost konkrétních orgánů či částí (zasahuje do metabolismu) a tělo je zatěžováno odbouráváním těchto cizích látek. Takže nejen, že bojuje, aby se dostalo do rovnováhy (bez jakékoli podpory z naší strany), ale ještě se vypořádává s jedy, které dobrovolně polykáme. Myslím, že není potřeba dále rozvádět, kam toto všechno vede.

Jaké je řešení? Pro začátek - sednout si v klidu a zeptat se sám/sama sebe:

  • Co se děje?
  • Proč se cítím tak, jak se cítím?
  • Co mi vadí v mém životě?
  • Co mohu změnit?

Je to prostředí, kde hledáme odpovědi. Naše prostředí, ve kterém žijeme. Je potřeba zahrnout hmotnou i nehmotnou oblast, abychom tomu přišli na kloub. Pokud se budeme ptát upřímně, beze vzteku a zlobení se na sebe,  se zájmem a důvěrou v inteligenci těla, věřím, že se rychle dostaví první odpovědi. Od nich se pak budou odvíjet další. Najednou, když zjistíme ,,proč", snáz přijdeme na to, ,,jak". Co změnit, udělat jinak, sledovat ve svém životě...

Současný systém léčení nás - lidských bytostí se pokřivil a ze zdraví se stal byznys. Prášky potlačují signály těla a působí lokálně. My ale fungujeme jako celek. Utlumení činnosti jedné oblasti má vliv na celou tělesnou soustavu. Postupně tak vznikají další a další problémy, specialisté si nás pinkají mezi sebou jako míček a nám se v krabičce kupí čím dál větší kvanta prášků.


Když v těle něco nefunguje správně, dostáváme signál. Je to zpráva, že něco v našem prostředí nám nedělá dobře a bylo by dobré to změnit. A právě  téma ,,PROSTŘEDÍ" je natolik zásadní, že jsem se rozhodla věnovat mu celou třetí část chystané knihy. Věřím, že je na co se těšit.