Čtyřdenní snový seminář (2014)

05.05.2019

Ještě, než se pustím do dalšího příspěvku, ve kterém mám v plánu rozepsat vliv tréninkových výzev na psychiku (bude to žrádlo :), ráda bych sdílela další příspěvek z oblasti snů. Je to už pět let, co jsem byla na čtyřdenním snovém semináři. Vzpomínky trvají dodnes. Pojď se se mnou podívat, co se tam dělo.

Je to zhruba půl roku, co se schází naše snová skupinka a povídáme si o snech (více). Dnes odjíždíme na snový seminář. Je nás celkem 6.  Místo si už přesně nepamatuji, ale bylo to někde u hor. Měli jsme k dispozici byt u jedné školy, kde bylo přes prázdniny volno. Všichni jsme měli spát v jedné místnosti, kde byla jedna palanda a mnoho dalších postelí. Vybrali jsme si svou postel, vybalili oblečení a převlíkli se.

Během zahájení semináře si každý z nás vytáhl kartu z balíčku zvířecích Medicínských  karet. Karta každému z nás poskytla informaci, se kterou jsme mohli pracovat dál. Já jsem si vytáhla kartu Antilopa. Vybízí mě, abych hned teď udělala vše, co chci. Bez čekání.

Dostali jsme skripta s pár technikami snění a přehledem základních symbolů a také malou lampičku, abychom si mohli zapisovat sny v průběhu noci. Pak si každý z nás vybral hudební nástroj a chvíli jsme hráli. Já jsem po dlouhé době zkusila  didgeridoo, na které jsem hrála kdysi.

Pak jsme všichni společně ulehli v té jedné místnosti. Náš vedoucí Rob začal bubnovat na šamanský buben. Cílem bylo samozřejmě neusnout, projít skrze náš strom pod zemský povrch a setkat se se svým (totemovým) zvířetem. Bubnování probíhalo asi 40 minut. Během té doby jsem neusnula ani na minutu. Vždy, když sleduji své vědomí, nemůžu pak usnout. Byla jsem bdělá až moc. Ležela jsem nejdřív na zádech, ale pak jsem se musela otočit na bok. Po skončení bubnování jsme šli spát.

Měli jsme nastavený budík na třetí a pátou hodinu ráno. Vzbudila jsem se, posadila se v posteli a vzpomínala jsem, co se mi zdálo. Zapsala jsem si pár poznámek a zase si lehla. Usnula jsem až po páté hodině ráno po druhém budíku.

Ráno jsme se probudili a vyprávěli si sny. Hodně jsme se měli ve snech navzájem a také se nám zdálo o té místnosti, ve které jsme spali. Takže jsme se hned první noc všichni na sebe vyladili.

Zapsané poznámky. (3:30) Probuzení ráno. Spala jsem dole na palandě a Rob spal nade mnou. Podávala jsem Robovi mobil, který jsem při prvním probuzení měla v reálu pod postelí a podávala jsem mu ho. Byl starý a omlácený. Po druhém usnutí jsem spala víc. Něco se mi zdálo a melodie na buzení se mi dostala z reality do snu. Vypla jsem ve snu něco, co jsem měla po ruce, ale ta hudba hrála dál. Tak mi došlo, že je to v reálu. 

 Pak jsme se nasnídali a trošku si zacvičili. Přes den jsme si vykládali různé karty, cvičili jógu a Tai-Chi a chodili na procházky. Po obědě jsme si na chvilku lehli (samozřejmě proto, aby bylo co vyprávět).

Předposlední den ségra s kamarádem museli odjet dřív. Organizátor Robert byl s rodinou a tak jsme s kamarádkou Luned zůstaly v chalupě přes noc samy. Četly jsme si v knížce o Indiánských znameních a povídaly si. Cítila jsem obrovské přívaly energie. Věděla jsem, že jsem nabitá dost na to, abych uskutečnila všechno, co chci. Pak jsme hrály a bubnovaly. (Tedy spíš jsme se o to pokoušely a pořádně jsme se u toho nasmály.)

Jelikož se uvolnilo místo na palandě nade mnou, kamarádka si tam šla přelehnout. Naproti bylo okno se záclonami. Když jsme zhasly světlo, měla jsem pocit, jakoby u toho okna někdo stál a díval se na nás. Viděla jsem hlavu. (A lidská hlava to samozřejmě nebyla.) Je možné, že jsme tím bubnováním přivolaly nějakou bytost ? Nemluvila jsem o tom, protože vím, jak je snadné začít se bát. A tak jsem poprosila o ochranu a usnula.

Ráno jsem se o tom zmínila a kamarádka říkala, že to neviděla, ale cítila, že tam něco je. Tak to je síla.

Poslední den po snídani se pro nás stavil Robert a vyrazili jsme na výlet na Zemskou bránu. Během cesty padla častokrát hláška: ,,Ale je tady krásně." Tahle věta zazněla pokaždé, když jsme nevěděli, kde jsme. Nakonec jsm

krásného potoka s kameny, naobědvali se a vyrazili zpátky do Prahy.

Byla jsem ráda, že jsme společně se ségrou umožnily kamarádce, aby tady mohla být s námi výměnou za pár hodin angličtiny (které jsem využila později před odjezdem do Holandska). Celý ten víkend mě navedl k tomu, abych opravdu začala cvičit jógu a samozřejmě se věnovala snům a psaní.