Podzimní barvení listí / Trocha přírodovědy

10.10.2021

Včera jsme spolu s mamkou obdivovaly krásu zbarvujícího se listí na stromech. Tak jsem si uvědomila, že vlastně nemám tušení, jak k tomu dochází. Mamka říkala, že by to mohlo být antokyany. To je přírodní barvivo, které se nachází především v ovoci a zelenině a barva se mění v závislosti na pH. (V kyselém prostřední dochází k odbarvení a rozkladu molekul.) Že by v důsledku změny pH docházelo ke změně barvy listů? Nojo, ale v listech většinou nejsou žádné antokyany (v některých ano), ale primární barvivo je chlorofyl. A ten nereaguje na změnu pH, narozdíl od žlutých, oranžových, červených a fialových barviv.

Určitě to bude souviset s úbytkem světla a zkracujícími se dny. Možná i s klesající teplotou, uvažiji nahlas. Ale jak se to přesně děje?.. A tak jsem si řekla, že tomu přijdu na kloub a dělím se s tebou o nové poznatky.

Došlo mi, jak ,,okatě" nám příroda dává najevo změny, které nastávají v rámci ročního cyklu. A my procházíme kolem toho všeho každý den, ale jsme příliš zaneprázdněni svými myšlenkami, abychom se zastavili a načerpali kousky moudrosti a zázraků, které se dějí přímo před našima očima.

Proměnlivost a cykličnost - neustálé změny jsou odjakživa součástí přírodního řádu. Přitom všechny změny jsou generovány měnící se vzdáleností Slunce od Země. Dalo by se říct, že Slunce je taková ,,vesmírná stanice", odkud je řízen veškerý (pozemský) život.

Fungování všeho živého je absolutně vázáno na Slunce - světlo a teplo. To dává vegetaci i zvířatům signály, jaké nastává roční období a jak se přitom chovat. A teď zpět k barvení listů.

Nikdy jsem si neuvědomila, že barvení listů je až konečným výsledkem, kterému předchází řada procesů. To je ta tzv. špička ledovce, která je vidět. Pod povrchem se skrývá obdivuhodný mechanismus, díky kterému se stromy chystají na období zimy. Primárně jde totiž o nedostatek vody, když je sníh a mráz.

Víme, že stromy používají proces fotosyntézy, během kterého dochází pomocí slunečního záření, vody a oxidu uhličitého v přítomnosti chlorofylu k tvorbě glukózy C6H12O6 - základní jednotka (CH2O). Z ní poté rostlinná vegetace vytvoří veškerý stavební i zásobní materiál. Sluneční záření a voda jsou tedy nezbytné pro život stromů a další vegetace.

Jak se dny zkracují, na Zemi (a listy) dopadá méně světla, tudíž fotosyntéza se stává méně účinou. Stromy zároveň ,,ví" díky úbytku světla, že bude také nedostatek vody. Listy mají velkou plochu, takže dochází k velkým ztrátám vody. Strom se připravuje na úsporné hospodaření s vodou tím, že se postupným procesem ,,zbaví" listů a ochrání se před uschnutím.

Jak ubývá světlo, slábne i tvorba nového chlorofylu. Toto zelené barvivo se začne postupně rozkládat, neobnovuje se. V listech ale není pouze chlorofyl, ale také karoteny a xantofyly (žlutá, oranžová, červená). Tato barviva běžně nejsou vidět, protože je jich v listech mnohem méně, než chlorofylu. Až když začne docházek k odbourávání chlorofylu, tyto barvy získají převahu a proto je vidíme.

Listy jsou zároveň zdrojem cenných živin. Ještě před opadáním strom transportuje všechny hodnotné látky do kmene.  Až poté dochází k oddělení řapíku od větve pomocí speciálních buněk a listy pak lehce opadají vlivem větru. Strom tak má maximum potřebných živin a zároveň šetří vodu, protože neprobíhá fotosyntéza.


Tak to byla exkurze do přírodovědy a trocha chemie. Chtěla jsem tím vytáhnout jen malý příklad, jak úžasné procesy se dějí kolem nás. Příroda nám ukazuje, jak reaguje na změnu světelných podmínek.

V létě příroda přirozeně poskytuje pestrou škálu rostlinné vegetace pro zvířata i pro nás - lidi. Výživa má mimo jiné účel vytvořit si energetické rezervy pro temnou část roku (zima), kdy je ve volné přírodě náročné sehnat dostatek potravy. Množství tělesných zásob zvířat a celková kondice tak závisí na jejich přežití.

A my lidé?.. Neřešíme. Jíme stejná jídla po celý rok (stejné množství a poměr základních živin) bez ohledu na lokalitu a sezónu. Tím dochází k narušení přírodních mechanismů, které máme zakódované ve svých buňkách.

O tom třeba někdy příště...


Kateřina Lite / SimplyMyWorld.cz