KVALITA A CHUŤ PŘÍRODY

28.03.2023

V tomto příspěvku nastíním OKRUH TÉMAT PRO ROK 2023.

Když jím do 15-16 h, probouzím se s klidným žaludkem a vnímám, že večerní chutě odešly. Mám neutrální pocit. Když se najím večer, tělo tráví prakticky do rána. Takže jakmile se žaludek vyprázdní, přijde hlad. – To je zásadní rozdíl. Je to důležité v prožívání vůči jídlu a chutím v rámci celého dne. A právě prázdné tělo a čistá mysl byly podkladem pro vznik tohoto textu.

Myslím si, že čisté jídlo v malém množství by se mělo vstřebat beze zbytku. A pokud je čisté, není též důvod z těla cokoli vylučovat.

Problém nastává v přijímání nepřirozených výrazných chutí v kombinaci se zpracovanými surovinami, kdy do produktů jsou použity pouze části původních zdrojů. Tam je již zcela poškozena a eliminována informace o tom, co má tělo udělat s danou stravou. Možná i proto tyto produkty vylučujeme z těla téměř ve 100 %. Tělo totiž neví, co by z toho mohlo použít. Navíc investuje svou energii a chemické prostředky (tělesné tekutiny) se snahou neutralizovat škodlivý vliv takových produktů.

Dříve jsem se zmínila o tom, že naše Bytí je založeno na čerpání, vstřebávání a používání energie na všechny naše procesy. Trávení potravy tedy není výjimka.

Ráda bych se ještě vrátila k chutím. Aroma je to, co v sobě zahrnuje vůni a chuť potravin. Vůni tvoří těkavé složky. Jsou to zpravidla malé molekuly, které se uvolňují z jídla a my tyto složky vdechujeme. V případě látek tvořících chuť se jedná o velké, netěkavé molekuly, které zůstávají ve stravě a cítíme je v puse při kousání.

Na základě aroma potravin si tělo dělá představu o tom, co budeme jíst a upravuje tak své vnitřní prostředí na základě předchozí zkušenosti. Problém dnešní nabídky obchodů spočívá v tom, že tělo není schopno správně číst signály z přijímané potravy. A to jednak kvůli existenci širokého spektra aditiv (přídatných látek), a jednak kvůli rozmanitým technologickým procesům, které původní suroviny prakticky umoří. Tím pádem konzumujeme neživou hmotu plnou aditiv. To obojí je pro tělo cizí, a tak s tím i nakládá.

To, co je mrtvé, je bez energie, takže se dál už jen rozkládá a hnije. Proto tělo musí použít svou vlastní energii a zásoby cenných látek, aby se s přijatou potravou nějak popasovalo a vyloučilo ji maximálně efektivně s minimálním dopadem.

Zde může ležet odpověď na otázku, proč se po jídle cítíme unavení. Protože uvnitř těla probíhá vypořádávání se s modifikovanou hmotou plnou chemie.

Nejde ale jen o aditiva a použitý technologický proces. Jde také o to, jak byla surovina pěstována a zda byla nějak geneticky upravena. Šlechtěná či modifikovaná surovina má odlišný genom, který pak dělá v těle další paseku a ovlivňuje projevy naší DNA v buňkách.

Asi se nemusím zmiňovat o plejádě hrůz v podobě chemie používané v zemědělství: Pesticidy, herbicidy, fungicidy, regulátory růstu atd. To samé průmyslově vyráběná hnojiva, která jsou velkým zdrojem dusíku a fosforu, což urychluje růst rostlinné hmoty. Rostliny jsou velmi znehodnoceny a bojují o přežití, protože přišly o své přirozené obranné mechanismy.

Tím ale trpí také veškeří živočichové, které se pohybují ve volné přírodě. Vítr roznáší tyto látky daleko od místa aplikace, dostávají se i na louky a do lesů. Dostávají se do půdy a prosakují do vody. Některé z nich jsou prakticky nerozložitelné. Takže ať mi nikdo netvrdí, že na pultech obchodů již tyto chemikálie nejsou přítomné. Není to možné. Většina zůstává v prostředí a stává se součástí koloběhu (tedy i v rámci našich těl).

Dalším úskalím ohledně stravy je vznik procesních kontaminantů během technologických procesů. Patří sem hlavně akrylamid, furan, trans-mastné kyseliny, 3-MCPD atd.

Během výroby dochází k narušení přirozené struktury jak základních živin (bílkoviny, sacharidy, tuky), tak k degradaci vitaminů. Patří sem hlavně používání vysokých teplot a vysokorychlostní homogenizace. To obojí rozbíjí původní strukturu a snižuje tak potenciální vstřebatelnost živin. Ztráty přirozeně se vyskytujících vitaminů pak nahrazujeme syntetickými formami či obohacujeme nad původní přirozené množství.

Ten, kdo je zaměřen pouze na hmotu se domnívá, že je jedno, zda do sebe dáváme přirozenou nebo umělou formu vitaminů. Tak to ale není. Tělo na tyto dvě formy reaguje zcela odlišně. Navíc přirozené suroviny mají vždy dokonale poskládaný poměr jednotlivých živin a živých složek (enzymů), které spolu navzájem kooperují při procesu trávení. Přirozená strava pomáhá tělu detoxikovat se. V dnešní době se bohužel spíš intoxikujeme právě tím, že v našem jídelníčku převládají zprocesované potraviny a velký objem hmoty, které tělo nestíhá zpracovávat.

Když to tak vezmu, potraviny mají aktuálně dvě hlavní funkce. A to je funkce zasycení a uspokojení chuti. O využitelnosti živin bohužel musím pochybovat. Protože chemický či nutriční rozbor je jedna věc. A reálná využitelnost jednotlivých živin je věc druhá.

Jíme příliš mnoho umělé stravy a příliš často.

To je to, o co jde. Troufám si říct, že většinu jídel už ani nekonzumujeme kvůli hladu. Ale především kvůli chuti. A tady se dostávám k závislosti na konzumaci chutí spojených s našimi emočními změnami a potřeby vyrovnávat se s nimi. A máme k tomu opravdu široké portfolio.

Kdyby tyto produkty zmizely, zůstalo by jen 5-10 % opravdových potravin. Bylo by minimálně o 90 % méně zastavěných ploch, méně odpadu, který zbyde po izolaci chtěných složek, méně kamionů, výfukových plynů, hluku. Prostě všeho.

Potravinářský průmysl jak ho známe dnes, by prakticky neexistoval. Zůstalo by jen to základní. Neexistovaly by žádné výrobny aditiv a chemický průmysl. Jako klíčové vidím, že by odpadlo generování odpadu, protože by byly používány celé suroviny tak, jak byly vypěstované.

To znamená, že aktuální nedostatek potravy není skutečností. Jen se surovinami v dnešní době hospodaříme dosti neefektivně. A to díky pár jedincům, kteří si myslí, že mohou donekonečna vytěžovat a otravovat zdroje přírody.

Pokud bychom zbytky surovin nepoužili ideálně na kompost a zpětný návrat na pole, tak třeba alespoň na výrobu bioplynu jako zdroje tepla. Kompost samozřejmě přichází v úvahu pouze v případě, že nebyla použita žádná chemie.

Vraťme se ještě k chutím a emocím. Přírodní strava má svou přirozenou chuť. Ta je nám nejblíže. Ve vztahu k uměle přidávaným aromatům nemůže konkurovat v intenzitě. Ale na plné čáře vítězí v čistotě a opravdovosti přírodních zdrojů. V umělém dochucování vidím docela velké úskalí především v tom, že si až moc rychle zvykáme na něco, co tu dřív nebylo. Něco, co pochází od člověka. Ne z přírody.

Myslíme si, že si můžeme kdykoli cokoli vzít od Země a nebude to mít následky. Tak to ale není. Dostáváme se do pasti, protože si bereme víc, než potřebujeme a nakládáme nerozvážně s přírodními zdroji. To se samozřejmě netýká jen potravinářství, ale všech oblastí.

Výrobci hledají cesty, jak generovat zisk s použitím co nejmenších nákladů. Klamou nás a přesvědčují, aby měli odběratele. A my jsme se nechali utáhnout na vařenou nudli. Zapomněli jsme, že síla je v nás, ne v nich. My jsme ti, kdo rozhodují, co bude na pultech obchodů, kam investujeme své finance a koho podporujeme.

Je čas obrátit list a začít se upřímně zajímat, jak to celé je a kdo tu s námi hraje hru. Naše skutečné potřeby totiž leží někde úplně jinde. Mimo zorné pole veškerého potravinového byznysu.

Takže co je potřeba? Přestat zahlcovat své vnímání. Jedině tak budeme schopni vnímat sami sebe. Spojíme se se svým tělem a budeme věřit jeho signálům. Je potřeba očistit se od naprogramované závislosti a potřeb, které jsou ve skutečnosti nerelevantní a vedou nás do zacyklení. Je potřeba začít rozlišovat, aby se příjem stravy nestal jen náplastí na naši nespokojenost s tím, jak žijeme.

Je potřeba dát tělu prostor a čas, aby si sáhlo do své původní šablony fungování a začalo ji obnovovat. Tím se postupně začne vše měnit: Emoce, pocity, množství energie, chuť do života.

Když se přestaneme utlumovat, vše se samo postupně pročistí. Staneme se více vnímavými. A budeme umět číst z okolního prostředí stejně dobře, jako ze svého těla. Naše těla se stanou samostatně fungující jednotkou, které budeme moct plně důvěřovat a podporovat ji tím nejlepším z tohoto Prostoru.

Tvá čistota je klíčem k vnímání a rozvoji potenciálu.

A tak to je.

Kateřina Lite

-----

Toto je jen malý zlomek, taková ochutnávka, čemu se budu věnovat v tomto roce. Navážu tak na již publikovanou literaturu ve formě volně dostupných studijních sérií a vydaných knih.