Informační vývoj

Kapitola 3: Nová rekalibrace.

Řekli nám, jak funguje svět. No jo, ale co když je to jinak? Vždy, když narazím na nějaké nové téma, ptám se sama sebe, proč jsem se o tom nikdy neučila ve škole. Taková zásadní informace. - No jasně. Není to zásadní pro vydělávání peněz a placení složenek. Ale je to důležité pro uvědomění si toho, kdo jsem a jaký život chci žít.

Vlastně vím, proč jsem se o tom nikdy neučila. Protože určitá témata a informace probouzí pravdu v nás. A spící sílu. A mít sílu se nehodí. Sedm miliard bytostí ve své síle? - Co na to říct. Snad jen, že by to tu vypadalo úplně jinak.

Informační vývoj

Většinu toho, co je skutečně důležité pro život, se člověk naučí mimo školu. To je docela paradox. Za celých devět let, které strávíme na základní škole (a snadno si ukládáme informace), získáme minimum informací, které reálně potřebujeme k životu. Zvykneme si na systém učení, co se učíme a jaké povinnosti musíme plnit.

Následuje střední škola. To už nám ani nepřijde divné, že nás někdo známkuje za témata, která jsou nepřínosná, a akorát se zahlcujeme zbytečnými informacemi. Pak pokračuje vzdělávání - další tři roky až pět let studia na vysoké škole. Ne každý ví, co dál a tak někdo studuje jen proto, aby měl titul, protože to znamená, že získá papír a sežene lépe placenou práci.

A teď to přijde - životní fáze, kdy nastupuji do práce. Tam už je docela dost malý prostor na to, abych si uvědomila, že ,,něco je špatně". Protože jsem ráda, že mám místo a vydělám si nějaké ty peníze. I za cenu toho, že ta práce není úplný dream job. Ale co. I tak. Wow. Má první práce a první výplata. Jenže...

Místo toho, aby člověk víc chápal sám sebe, je pohlcen okolím a tím odtahován pryč od své podstaty a jedinečnosti. Až když přijdou na řadu nějaké průšvihy (únava, deprese, nemoc), teprve pak začne přemýšlet nad tím, proč to tak je a kde je ta příčina.

No kde asi? (...) Investujeme do ,,vzdělání" tolik let svého života. Plníme požadované parametry, abychom uspěli, a přitom známe tak málo ze skutečného života. Stáváme se sami sobě cizincem, bez manuálu k obsluze. - Kdo je sakra ta, která se na mě dívá ze zrcadla?..

Když se naučíme přijímat tento systém, ani si neuvědomíme, že jsme v něm. Že nás pohltil. Je neviditelný a všudypřítomný.  A reálný svět, který je tvořen odlišnými informacemi? Na ten nedosáhneme skrz bariéru, která nás obalila v průběhu vývoje v dospělého jedince. A stále se nabalují další vrstvy.

Pouštějme do svého pole takové informace, které nám jsou ku prospěchu.

Když člověk nemá srovnání, tak neví, že existuje i něco jiného, než aktuální možnosti. Ale pokud alespoň na chviličku vystoupí ze své bubliny a pozná, že je tady něco dalšího (např. jiné informační zdroje, než standardně předkládané), rázem má možnost zvolit si cestu. Přestane baštit ty bludy, které se na něj valí z každé strany.

Začne filtrovat tyhle zprávy skrz svou vlastní optiku. Začne si zjišťovat, kde leží pravda a volí si takovou, která mu pomůže žít kvalitněji. Protože systém, jak je nyní nastaven, není ku prospěchu jedince a jeho jedinečnosti.

Když se ke mně poprvé dostane informace, která je v rozporu s mou osobní databází, mohu ji zavrhnout. Pokud ji slyším opakovaně z různých stran, informace mohou začít dosedat a vrstvit se na sebe.

Nový pohled na život (a na svět) začne rozbíjet starou strukturu jako velké kladivo. Začne vznikat nový, funkční svět - okamžik, který je tolik potřebný.

Přijímání informací

Problém současné (pře-informované) doby je, že i když se dostanu k nějaké informaci, která by mi mohla reálně pomoct, je natolik odlišná oproti té, která se ke mně doposud dostala, že ji zametu pod stůl. ,,To je nějaká blbost. To přece nemůže být pravda."

,,Přenastavování se" zakládám na jednoduchých věcech, které mají obrovský vliv, protože souvisí s naším vývojem. Jsou to nastavení, která si neseme zakotvena v sobě, ve svých tělech a buňkách. Tady postrádá smysl jakákoli diskuse a sáhodlouhé zkoumání. Je zbytečné vyřvávat, že: ,,Na to nejsou studie", což je nyní populární argument. Tak nejsou. No a co?

Není třeba diskutovat o tom, že Slunce je pro nás prospěšné, je dobré chodit do přírody, setkávat se a interagovat s lidmi. Že je důležitý pobyt na světle, kvalita spánku a stravy.

Přestat žrát média

• Je potřeba přestat žrát informace, které k nám chodí z prostředí skrz informační média. Tyto informace jsou filtrované takovým způsobem, aby se k nám nedostávala pravda. Odpoj se od nich.
• Místo toho začni vyhledávat lidi (a informace), kteří mají skutečnou hodnotu a pomohou ti žít kvalitněji, radostněji, bez bolesti a v naplnění. Hledej ty, kteří ti pomohou rozpoznat tvé talenty a podpoří tě na tvé cestě.
• Potřebuješ energii, sílu a čas poznat sebe sama a toto poznání šířit k dalším lidem. Potřebuješ se vnitřně vyživit, abys mohl/a předávat dál to, co miluješ. Opakem je, když tě něco bolí, trápí, cítíš se špatně a nemáš na sebe čas. V takovém režimu nerosteš, ale degeneruješ.
• Vzhledem k současnému systému vzdělávání a nastavení školství se nám záměrně nedostává informací, které jsou zásadní pro náš zdravý a přirozený vývoj. Zůstává tedy na každém z nás dohledávat si ve svém volném čase, jak si pomoct ke zdravějšímu a radostnějšímu životu.

Jedna malá buňka?

Je na místě položit si otázku: ,,Co mohu já, jakožto jedinec - maličký človíček (který zdá se nemá žádnou moc), udělat pro lepší budoucnost planety Země a jejich obyvatel? Jak to udělat, abych předala budoucím generacím to nejlepší ze sebe?" Podle mě je jediná šance jít příkladem. Děti jsou nejvíc ovlivňovaní svými rodiči, ale není to jen o nich. Protože vliv má také prostředí mimo domov.

Je třeba ukazovat a sdílet svůj přístup k životu a zodpovědnost za něj. Záleží také, jak přistupuji k bolesti (fyzické či emoční), jak vypadá můj běžný den a co mi pomáhá cítit se lépe.

Lidský organismus je složený z bilionů buněk. Maličkých buněk. Každá buňka má svou inteligenci a zároveň všechny komunikují mezi sebou. Tím vytváří síť pro fungování celého organismu.

Buňka si určitě neřekne: ,,Ach, jsem moc malá, abych tady něco dokázala. Tak tady jen tak budu a uvidím, co ostatní. Ať se snaží. Já to nebudu řešit." A právě buňky, ze kterých jsme složeni, nám jdou příkladem.

Co říct nakonec?... Ať už čteš nebo posloucháš cokoli, jdeš za kýmkoli pro radu, pomoc, vždy vše konzultuj se sebou. Zeptej se, zda jsou ty informace v souladu nebo ne. Jsme individuální, a tak je potřeba to brát. Každý si ze stejného informačního základu může vyskládat svůj vlastní svět, ve kterém bude dobře fungovat.

Kateřina Lite / SimplyMyWorld.cz