Vnitřní cesta začíná / Bio-Energie
Pokud bereš sílu někde, kde už není, projeví se to dost rychle.
Když jsem byla v prosinci nemocná a vyhrabala jsem se z toho, přísahala bych, že jsem pochopila své limity a budu je respektovat. Byla jsem upozorněna na to, že v roce 2020 bych měla dbát zvýšené opatrnosti, co se týče přepracování a hospodaření se svou energií. Řekla jsem jasně, to je v pohodě. Tím jsem si prošla v prosinci. Vím, kudy ne, a to už nenastane. Až na to, že nastal únor, který mě profackoval opravdu velmi důkladně.
Věděla jsem, že mám před sebou stěhování. Ještě jsem se nezotavila z prosincového vyčerpání a byla tu další zkouška. Takže přišel rozklad osobnosti. Když víš, že máš to nejtěžší před sebou, ale (fyzicky) nemůžeš už na začátku. Během února jsem prošla pravděpodobně nejvíce verzemi sebe sama. Věděla jsem,že budu potřebovat hodně sil. A šlo to. Asi tak prvních pár dní. Vystřídala jsem několik pod-osobností s cílem udržet svou fyzickou i psychickou sílu v mezích slučitelných s životem: Silná žena, slabá žena, silný muž, slabý muž, bio-robot, robot, nemocný člobrda, rezignovaný člobrda. Konec. A pak někudy zase zpátky k sobě. Byla to lahůdka.
Po tom všem blázinci mi lehce volnější režim na začátku března přišel vhod. Potřebovala jsem si sednout a popřemýšlet, co udělám se svou současnou situací. Jestli se nechám úplně semlít a budu nemocná každou chvíli, nebo si najdu nějakou cestu, jak to zvládat. Jak opravdu žít a ne přežívat. Nezmohla jsem se absolutně na nic. Žádná aktivita, žádný sociální život. Jen jsem seděla v pokoji u otevřeného okna, kam proudily paprsky Slunce. Pokládala jsem otázky a psala.
Sdílím své myšlenkové pochody a rozhovory - se sebou, se Sluncem, Zemí, Vesmírem a dalšími bytostmi. To mě - společně se sledováním videí, rozhovorů a čtením pečlivě zvolených knih během ,,karantény" - dovedlo ke zcela novému pohledu na život a souvisejícím tématům.
Jakkoli moc bylo kolem mě strachu z tohoto období, od začátku jsem vytvořila svůj svět. A už jsem v něm zůstala.
Něco je jinak: Bio-energie
Způsob, jakým nyní hospodařím s energií a vydávám ji, není možné hradit pouze ze stravy. Jako bych se měla naučit čerpat energii i jinak. Ano, jídlo bude pořád součástí mého života, ale ne v takové míře.
Podobné pocity přišly už v listopadu a prosinci, kdy jsem si uvědomovala, že dostatek jídla a spánku vlastně nestačí k obnově energie. Někdy se najím a cítím se líp, ale nyní mám spíš pocit, že to mám začít dělat nějak jinak. Na to bude potřeba další povídání se Sluncem.
Proč zrovna Slunce? Ukazuje mi cestu a propojuje mě s Vyšším Já. A já po té cestě chci jít. Takže... Slunce budu tě následovat, jak jen to půjde. Vím, že díky tobě začnu dělat to, co moje duše skutečně chce a co si přeje. Možná, i když budu unavená z práce, je lepší nejíst a jít místo toho ven. Neustále se napojovat na energie, které sem proudí a být tak v souladu s procesy.
Celé mi to dává smysl. I když jsem nad tím nikdy předtím takhle nepřemýšlela. Ten výdej energie, a že spánek a jídlo už nestačí k doplnění zásob. Říkám si, jestli je to všechno proto, že je toho za ten den víc než dřív (což chvílemi opravdu je). To mám pocit, že za jeden den toho stihnu jako jindy za tři dny. Ale tady je ještě celkově něco jinak, k pochopení. Asi bude potřeba naučit se fungovat jinak. Nově.
Možná právě to, jak jsem unavená z práce (nejen já, ale i dost přátel kolem mě) - je součástí systému staré společnosti, která takhle fungovala. Člověk chodí do práce jako otrok.
Možná, že naše těla už toho mají dost, aby svou energii, kterou si poctivě vytvoří, vydávaly na nějakou činnost, která ve skutečnosti nemá smysl. Anebo spíš, která není v souladu s duší. Protože je potřeba tu energii nějakým způsobem cyklovat a když ji vytvořím a dám jí někam, odkud se mi nevrátí, budu ji ztrácet.
Možná je to opravdu staré fungování světa. Tak to vnímám. Jakoby všechny mé součásti - tělo/mysl/duše - měly toho dost, fungovat tímhle stylem. Člověk jde do práce, tam nechá svou energii. Pak jde domů, vyspí se, trošku něco málo načerpá a jde zase do práce, kde tu energii zase odevzdá. A kde jen ten protipól, rovnováha? Takhle by to přece nemělo fungovat. Takhle to nemůže fungovat dál. Proč to tak je, že je mi 30 let a cítím se, jako by mi bylo 60? Já teda reálně nevím, jaké to je, cítit se na 60. Ale to má člověk každý den pocit, že prostě večer chcípne. A to mi teda zrovna nepřijde normální. Lidé chodí do práce, mají rodiny, děti. Starají se. Možná se opravdu současné energie mění natolik, že pokud člověk nebude dělat to, co je v souladu s jeho duší, energie může být blokovaná (?). Tělo/mysl tu energii vůbec neuvolní na danou činnost. Nevím, jestli je pochopitelné, co se snažím popsat. Doufám, že ano.
Náznak nového konceptu
Jak jsem tak přemýšlela nad hospodařením s energií a zároveň nechala plynout myšlenky, přišel mi název pro nový koncept, který by zastřešoval vše, co mi dává smysl: Energeticko-materiální výživa. ,,Energeticko" je na prvním místě. To souvisí s potřebou naučit se přijímat energii i jinak, než jen skrze jídlo. (Tento koncept jsem blíže popsala na jaře 2020).
Myslím si, že je to něco hodně důležitého, co může pomoct nejen mě, ale nám všem. Aby přestalo být zvláštní, že nezískáváme energii jen je stravy, ale i ze Slunce, Země, z toho, co děláme, jak myslíme. Z meditace. Začít se pomalu přizpůsobovat novému, které se tady teď asi tvoří. Mám takový pocit. Je to volba každého. Jestli to bude akceptovat a získávat z toho výhody nebo ne. Ten, kdo se rozhodne jít novou cestou, přizpůsobí tomu svůj život.
Ještě něco o času
Je první nebo druhý týden v březnu, kdy jsme dostali práci na doma. Po pár dnech mi začaly docházet první souvislosti s tímto režimem, který možná zpočátku nikdo moc nechápal. Dva týdny na to už doporučení respektoval úplně každý. Ale to není to, o čem bych chtěla psát.
Máme šanci začít dělat jinak více věcí v našich životech. Například?
- Máme šanci přejít z polotovarů, které jsme (možná) zařazovali do jídelníčku, na skutečnou, celistvou stravu. Jídlo, které uvaříme sobě nebo svým blízkým. Máme šanci přestat kupovat šrot, kterého je v prodejnách asi 90 % všeho sortimentu.
- Máme šanci najíst se v klidu, v rodinném kruhu. Tak, jak to bylo dřív.
- Máme šanci sblížit se se svými dětmi, na které nebyl dostatek času a možná se podaří urovnat s nimi někdy komplikované vztahy.
- Máme čas vnímat své byty, místa, kde žijeme. A přizpůsobit si je tak, aby sloužily ony nám, ne my jim.
- To souvisí s revizí věcí, které vlastníme a pouvažování, zda je potřebujeme. Pokud ne, můžeme je nabídnout dál. Důležité je, že máme dostatek a ani do budoucnosti není potřeba hromadit. To ušetří planetu od zbytečných krámů.
V článku o přechodu ze zimy do jara jsem psala o důležitosti zařazení kvalitních potravin do svého jídelníčku. Pár dní na to už nebylo možné dostat se na farmářské trhy. Domácí produkty se dají podporovat alespoň přes e-shopy, kde jsou dostupné.
Máme možnost naučit se používat suroviny tak, jak byly vypěstované, bez zbytečných procesů během zpracování. Neplýtvejme potravinami. Lednice nemusí být neustále plná. (Většinou koupím na 2-3 jídla plus mám doma batáty, cibuli, česnek, čočku, celozrnné špagety, vločky, kakao, semínka, případně oříšky. Z tuků ghee/máslo, kokosový a olivový olej.)
Právě nyní máme možnost ukázat dětem a okolí, jak znovu obnovit přístup k jídlu.... A to bylo první, co jsem si uvědomila. Poté následovaly další myšlenky, které jsem rozpracovávala.
Zítra přidám pokračování, ve kterém jsem popsala strategii pro více energie a to především v pracovním režimu. Protože právě tam ležel největší balvan, který mě postupně válcoval.
Doposud vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.
Katie, SimplyMyWorld.cz