Naše ,,SUPER-schopnost" - dar nebo půjčka?

03.04.2020

Dnes je krásné datum 4.4.2020. Tři čtyřky neboli hmota na třetí. A tím nastala změna. Po několika týdnech koupání se v paprscích Slunce (předchozích 8 článků) se dostala ke slovu Země. Předtím jsem ji slyšela  jen velmi slabě. Seděla jsem v tichosti v pokoji a zapisovala myšlenky. Ještě než pustím ven příspěvky více zemského typu (pokud vůbec budou), byla by škoda schovat do šuplíku následující text. Pohled na téma našich individuálních schopností neboli darů, talentů... Jsou to skutečně dary nebo něco, co máme půjčené? A záleží vůbec na tom, jak to nazveme?

Budím se v půl 6 a vstávám. Udělám své ranní úkony a poté usedám na zem s otázkou na esenci své duše.

/Beru si zpět veškeré své části, svou moudrost, svou podstatu, ať už je rozdrobená kdekoli. Dovoluji si projevovat svou esenci./

My všichni jsme tvůrčí bytosti. Všichni si neseme životem svou esenci. Je to něco velmi jemného.

Součástí této esence je něco, co často nazýváme jako dar. Ale možná to je ještě trochu jinak. Dar je něco, co nám patří a můžeme si s ním dělat, co chceme. Přijmout ho nebo hodit do koše. Dát ho na výstavku a jen se na něj dívat. Občas oprášit, vidět, ale nepoužívat. Můžeme ho i zabalit a dát někomu jinému. ,,To nechci, tu máš. Vezmi si to..."

Podle toho, co jsem ,,viděla" dnes ráno, se spíš, než o dar, jedná o půjčku. Nepatří nám ani naše těla, ta náleží Zemi. A duše zase patří Vesmíru, Zdroji.

Naší duši byla propůjčena určitá schopnost, skrz kterou máme naplňovat své bytí. Může to být třeba tak, že než jdeme na Zemi, nacházíme se ve velké knihovně, kde jsou jednotlivé knihy dle schopností. Můžeme se naladit na podstatu knihy a rozhodnout se, zda se nám daná schopnost hodí. Zda si ji chceme půjčit a rozvíjet ji dál. Pak složíme zálohu, vstoupíme do těla a... Zapomeneme. U někoho se projevují propůjčené schopnosti rychle, někdo hledá trochu déle. Dřív nebo později každý přijde na to, co ho/ji baví, naplňuje a děje se tak nějak přirozeně.

Možná na to pak dočasně zapomeneme (zamkneme schopnost do šuplíku), protože máme spoustu povinností. Možná jsme si docela jisti, že chceme dělat přesně to, co nás baví. Ale nevíme, jak to sladit s existenčními otázkami (nejčastěji finance). 

Když děláme to, co je v souladu s naší schopností, cítíme, že nám to přináší energii. Přichází právě v tom okamžiku. Čas jako by se zastavil. V ten moment se dle mě otevírá spojnice mezi námi a Zdrojem. Místem, odkud jsme přišli se svou schopností.

Jako bychom slyšeli: ,,Ano. Dělej to, co je v souladu a budeš mít nekonečno energie." Je to tedy půjčka schopnosti po naši cestu životem, kterou zase odevzdáme, když odejdeme z tohoto světa. Není to dar, protože dárky ,,se nevrací". A je tu ještě další rozdíl.

Když dostanu dar, můžu se k němu chovat, jak se mi zachce. Ale když mám něco půjčené nebo dokonce na vratnou zálohu? To je docela jiné situace. Dávám si sakra majzla, abych ,,to" nepoškodila a vrátila v pořádku. Schopnost se  sice ,,nedá fyzicky rozbít", zato její (ne)používání na nás má vliv a energetický dopad. Je to zdroj naší ryzí síly. Dobíječka našich lidských baterek.

V podstatě ani nejde o to, zda jsme schopnost dostali darem nebo si ji půjčili, jako spíš o přístup k ní...

A to je konec malého zamyšlení :)