Jak spolehlivě zatuhnout protahováním

20.07.2019

Dnes ti chci posdílet situaci, která se mi stala před měsícem a kterou si budu pamatovat (minimálně) do konce života. Je to ,,věc", která se může při snahách napravit své tělo přihodit i tobě. 

Když to vezmu od konce: Jsem v situaci, kdy se cítím, jako by mi někdo zabetonoval celou páteř. Řekla jsem si, že pokud se mi podaří přijít na příčinu a změnit svůj stav, napíšu o tom. A tak se právě děje. Je sobota, mám za sebou další super trénink a dávám finální tvář tomuhle příspěvku. Text je poskládaný tak, jak jsem ho napsala před měsícem v rámci vedení deníku. Tak si udělej chvilku a rač číst dále tento příběh :) 

(5.6.2019) Sobota, neděle, pondělí - mám za sebou tři dny důkladného protažení. Vždycky na hodinu a čtvrt až třičtvrtě. Úterý jsem vynechala. A středa? Začaly mě bolet bedra mnohem víc, než předtím. A nejen ty. Po třech dnech protahování, které trvalo každé cca hodinu a půl. Chápeš to? Nedává mi to smysl.

Tak nějak jsem si říkala už včera, že bych z toho fakt chcípla, jak jsem ráno zatuhlá. Naprosto příšerně. Říkám si, že to nemůže být pravda, protože se přece protahuju. Tělu je evidentně jedno, co si o tom myslím. A není to jen strečing jako takový, dělám i mobilitu. No jenže i když visím na hrazdě, tak vlastně zase ,,jen" natahuju svaly. Během toho sice sílí fascie, šlachy, svaly, atd., ale není to mechanický pohyb, při kterém bych se rozhýbala. Možná tedy zkusím intervalové tréninky, u kterých se rozhýbám celé tělo. Jsem přesvědčená, že když rozhýbu záda, budou líp fungovat i střeva. Přirozeně. A to je pro mě zásadní.

(6.6.2019) Včera jsem začala trošku propadat panice s těma zádama, protože vstát ráno z postele, po protahování, a mít od kostrče po první krční obratel totální ztuhlinu, to tě dokáže vyvést z míry. Dokonce jsem dostala radu, že bych možná měla zajít na neurologii, že bych neměla mít takové problémy v tomhle věku (30). Řekla jsem, že bych se u doktorů určitě dozvěděla něco, co nechci, protože oni najdou každému něco. Nehodlám nikomu dovolit, aby se ve mně rejpal. Člověka akorát rozvrtají. No, tak jsem takhle cestou domů přemýšlela, proč mě teda dop*dele ty záda tak bolí. Co bolí. Předtím to byly bedra, ale teď těch pár rán bylo, jako bych spala zalitá v betonu přes noc. Respektive moje páteř. Když jsem se ráno probouzela namožená po cvičení, nevadilo mi to, protože jsem se vlastně cítila dobře. Svaly bolely, ale byla jsem zároveň i trochu povolená, rozhýbaná a narovnaná. Nyní ne. Tak jsem přemýšlela, že musím něco dělat jinak, respektive špatně oproti prosinci, lednu a únoru, kdy mi to samé protahování fungovalo. I když jsem předtím docela dlouho nic nedělala, stačily 2 dny protažení a záda mě úplně přestaly bolet (což je dost úspěch). Teď jsem se protahovala 3 dny za sebou, přidala jsem i spinální cviky a masírování pomocí válce, aby to teda bylo jooo dostatečný a každý den jsem se probudila jak kdybych právě vstala z hrobu? Teď jsem 2 dny vynechala a paradoxně bych řekla, že dnes je to trochu lepší. Cítím ty bedra, ale ne takovou ztuhlost. Tak v čem je teda rozdíl oproti předtím a teď? Neměla bych na tom být líp, když zařazuju rozmanitější cviky? Odpověď je NE. Protože: PŘEDTÍM JSEM SE VŽDY POŘÁDNĚ ZAHŘÁLA. NEJČASTĚJI NA VESLE, AIRBIKU NEBO SE ŠVIHADLEM. 20 - 40 minut. A až pak jsem věnovala čas protažení a mobilitě.

Tak trochu doufám, že zakopaný pes je opravdu tady a ne někde jinde. A paradoxně když jsem měla v únoru 16 tréninků, v březnu 20, v dubnu 14, někdy i 2x za den, tak mě záda takhle nebolely. Dívala jsem se i zpětně na záznamy tepové frekvence z hrudního pásu a vždycky jsem předtím měla rozehřátí anebo jsem střídala rozehřátí pomocí intervalů s protahováním. Tohle mi fungovalo. Dá se tedy říct, že právě tahle strategie je teď moje naděje k lepšímu zdraví, protože současné kroky (poctivý studený strečing) k tomu rozhodně nevedou. Přesně pro tyhle situace je dobré si evidovat, co jsem dělala a jak.

Takže pokud zabere můj starý přístup a tělo povolí, budu bezpečně znát odpověď na otázku: ,,A proč cvičíš? Necvičíš nějak moc? Nepřeháníš to?" Hele, podívej se. Když to dělám jinak, je to blbý. Opravdu hooodně blbý. A to je celé. Easy.

Jak moc je to blbý, to už jsem si zkusila. Tak jsem si taky včera říkala, že jenom natahování svalů bez vykonání nějakého pohybu není úplně přirozené a možná to je to, co mému tělu vadí. Respektive dělat to separátně, protahovat se bez rozehřátí. Natahovat sval bez vykonání pohybu. Takže momentálně se řídím heslem: Jdu se protáhnout, až když jsem durch. Cítím, že budu dělat dělat ,,věci" jinak, hledat další rozměr. Nejen ve stylu: bolí mě záda, pojďme se podívat na bedra, a neřešit souvislosti. Protože možná řešíme věci tak nějak složitě a ono to jde jednoduše. A jednoduše teď znamená, že protahování nikdy nebude dostatečné, bez zatížení těla ať už hmotností nebo vysokou intenzitou (pomocí intervalů). Došlo mi, že intervalový trénink byl první typ tréninku, se kterým jsem začala v roce 2015, kdy jsem vůbec nevěděla co a jak. A fungoval. 

(8.6.2019) Co je asi to nejdůležitější: Už předevčírem ráno jsem neměla vůbec tak zatuhlou páteř jako předtím po protahování. Včera to bylo taky dobrý, necítila jsem se jako zombík, bedra jsem i tak trochu cítila. Další zásadní info je, že mě přestaly bolet i střeva, který byly rozhozený,  aniž bych snědla něco špatného.

Tak nějak jsem si říkala, že tím, jak občas něco zvrtám v tom cvičení i jídle, tak se pořád učím nové věci. Když něco udělám dobře a pak špatně, můžu přemýšlet nad tím, proč to předtím bylo dobrý a teď je to blbý i když se na první pohled jeví, že dělám všechno stejně. Kdybych nevěděla, jak dobře jsem se cítila předtím, nevěděla bych, jak to napravit. Nebo bych ,,cítit se blbě" brala jako nový standard. Naštěstí jsem na to přišla, takže následky nebyly dlouhotrvající. Dokážu si představit, že kdybych pokračovala se ,,studeným strečingem" jako doteď, možná bych pro strašnou ztuhlost přestala časem hýbat úplně. Takže argument: Já se přece protahuju,  nemůžu být ztuhlá, fakt není dostačující.

(11.6.2019) Záda jsou o hodně lepší, včera jsem nějak necítila, že by mě bolely krom večera trochu, kdy jsem se vracela pozdě domů. A dnes ráno? Ne, nějak výrazně je necítím a rozhodně nejsem tak zabetonovaná jako předtím po tom zpropadeném protažení.

A tohle byl začátek změny. Uvědomit si, co dělám jinak, než dřív, co nefunguje a hlavně proč. Určitě brzy sepíšu další poznatky a možná i konkrétnější popis, co a jak jsem dělala. Protože nyní je 20.7.2019, mám za sebou čtyři týdny o 4-6 tréninkách/týden a záda jsou lepší tak o 150 %. A nejen záda, ale taky mysl.

Tak brzy zase u dalšího příspěvku a bacha na rady typu ,,měl/a by ses protahovat." Je důležité, co, kolik, jak a kdy :)