STRAVA: NENECH SE NAMOTAT (2)

Tento článek navazuje na předchozí text: STRAVA: NENECH SE NAMOTAT (1)

A JEDEME DÁL

Vše se velmi zkomplikovalo díky potravinářskému průmyslu, který potřeboval ospravedlnit své chování = zprocesování základních hodnotných surovin do nesmyslných produktů. Ty často obsahují jen část původní suroviny nebo jednu její složku a jsou složené z mnoha ingrediencí. To nejcennější bylo odstraněno (např. vitaminy při rafinaci olejů) a poté se nahrazuje syntetickou variantou.

Cukr z cukrové řepy, izoláty z luštěnin či mléka, nějaké to aroma a hle. Máme tu produkt s vysokým obsahem bílkovin. No jo, ale teď musíme zajistit, aby si lidé mysleli, že potřebují jíst tuny bílkovin. To nevadí, že ve skutečnosti je bílkovina součástí celistvé suroviny právě tak akorát.

Máme velký odpad z modifikované sóji. Co s tím? Už vím. Izolujeme bílkovinu a vymyslíme všechny ty fitness tyčinky a další ptákoviny. Však uvidíš. Lidi si to budou ještě dobrovolně kupovat.

Nebo: Nasycený tuk je škodlivý. Máslo obsahuje hodně nasycených mastných kyselin (MK), špatně se maže na chleba. Tak vymyslíme syntetickou potravinu z rafinovaného rostlinného oleje, vody, barviv, emulgátorů, aromat. A aby byl důvod si to koupit, dáme tam ještě fytosteroly (rostlinné steroly) a syntetické vitamíny. Nyní jsme vychytali výrobu, takže v našich tucích je pod 1 % TFA (trans-mastných kyselin). Máslo má přirozeně kolem 5 %. Je jedno, že budeme prodávat uměle vyrobenou potravinu a drahou vodu (protože v margarínech je voda a tuk). Dobře se to maže na chleba, protože lidi jsou netrpěliví, že jo. Co na tom, že budou jíst úplnou...

Je tu poptávka po alternativách mléka? Pro vegany? Fájn, zařídíme. 2 % mandlí, stabilizátor, zahušťovadlo, rafinovaný řepkový olej, aroma. A jdeš. Na zdraví.

Nebo je libo sójový nápoj s tím divným zvířetem na obale? Přestože obsah TFA je legislativně regulovaný a musí být v tuku pod 1 % (2 % energetická), tenhle produkt se prodává klidně v lékárnách jako zdravý. Přitom obsahuje už dlouhodobě přes 40 % trans-mastných kyselin.

Sójová mléka představují větší průšvih v práškové podobě než tekuté. Proč? Sójový olej, který je součástí sójových bobů, obsahuje vysoké množství polynenasycených mastných kyselin, což znamená, že je velmi náchylný k oxidaci. Přitom pro tyto produkty je typická dlouhá trvanlivost. Jak to? Ve skutečnosti se sójový olej musí ze sójových bobů odstranit, což se v laboratoři běžně dělá pomocí organických rozpouštěděl, kdy po jejich odpaření zbyde tuk.

Veganství je super, pokud je založené na celistvých potravinách, tak jako jakýkoli jiný výživový směr. Nejíst maso a cpát se ultra zpracovanými výrobky ze sóji - sorry, tohle pro mě není hrdinství. Možná tak miso, tofu, ideálně tempeh, který je fermentovaný. Extrudované sójové kostky nepřichází v úvahu. Co to jako má být? Nějaká umělá hmota? Co si s tím má tělo počít?

Chvíli jsem byla vegan. Zjistila jsem, že pokud nechci jíst sójové produkty (GMO, antinutriční látky, které narušují funkci štítné žlázy a hladinu estrogenů) a luštěniny (které mohou být též při časté konzumaci nešetrné k trávení), zbydou mi akorát obiloviny, ovoce, zelenina, ořechy a semínka.

Výrobci samozřejmě chtějí vydělat úplně na všem a s minimální investicí. Nejde jim o naše zdraví, ale o to, abychom si výrobek koupili. Co nejlevnější vstupní suroviny, velký objem výroby a šup s tím do supermarketů a na pulty.

Jak pak takový šrot vypadá vedle poctivého domácího produktu z malovýroby, se kterým se výrobce piplal a vložil do něj to nejkvalitnější? Pochopitelně je cena mnohonásobně vyšší. Bohužel obrovské řetězce tlačí na kvalitní výrobce, aby šli dolů s cenou, přitom právě oni si zaslouží být nejvíce ohodnoceni. Často se jedná o lokální, farmářské nebo bio produkty. Pokud tito kvalitní výrobci nemohou jít níž s cenou, jednoduše zde přestanou prodávat, řetězec je odstraní. A právě takhle mizí kvalita z našich obchodů.

Regály zavalují tuny levného, nutričně absolutně chudého, vysoce průmyslově zprocesovaného šrotu.

Jak má máslo konkurovat margarínu? Copak nestačí, že je vyrobeno stlučením smetany a je tedy celistvou potravinou? V případě ,,bio" nese benefity krmiva, kterým bylo zvíře krmeno (nutričně bohatší na vitaminy rozpustné v tucích).

Jak mají farmářská vejce, kde se slepice pasou na zelené trávě, konkurovat vejcím z velkochovů? Ráda bych se dostala k tomu, co vnímám už nějakou dobu. A to, že nejde jen o nutriční složení, které může být při porovnání bio a ne-bio srovnatelné. Jedná se též o energetickou stopu, kterou výrobek s sebou přináší.

Chápu, že je to pro někoho nepochopitelné. Ale to, co na nás působí, není čistě jen složení, ale celá historie dané suroviny/produktu. (My též nepochybujeme o tom, že naše dětství na nás má vliv. A nejen dětství, ale naše předchozí generace a osobní historie.)

Co třeba takové kuře, které si běhá po farmě, má trávu, vodu a Slunce, žije v kontaktu se zemí a roste přirozenou rychlostí bez jakékoli hormonální dopomoci? Vs. kuře, které je chováno pouze za účelem dosáhnout co nejrychleji prodejní váhy a má ve stravě růstové hormony? Jaká asi bude kvalita takového masa? Výrobci dokonce vymysleli, jak prodávat místo masa více vody. Když napíchají maso fosfáty, ty pak mají schopnost vázat vodu, takže napíchají maso vodou a prodají. Ano, na takto upraveném mase se sice musí napsat ,,křehčené," ale tak si říkám, je tohle normální? Fakt to chceme jíst?..

90 % ŠROTU

Strava by měla být založena na celistvých potravinách s minimem zpracování.

Nebyl by problém s nedostatkem jídla, protože by se suroviny používaly tak, jak jsou nebo s minimální úpravou. Nedocházelo by k tomu, co se děje nyní - vezmu surovinu, něco z ní izoluji a zbytek zahodím. Nedocházelo by k plýtvání a potraviny by se mnohem víc točily. Neexistovalo by, že nějaký výrobek bude mít trvanlivost 1 rok (s výjimkou tradičních metody konzervace ovoce, zeleniny, masa atd).

Reálný dopad toho, kdybychom přestali kupovat trvanlivé produkty, by byl obrovský. Jaká ohromná úleva by to byla nejen pro nás, ale pro celou Zemi.

JEDNA MALÁ BUŇKA

Teď se vrátím se k malé buňce, která existuje ve vesmíru dalších buněk, které společně tvoří člověka. Pokud by si řekla: ,,Á, mě se nechce nic dělat, ať se snaží ostatní. Co já se tady budu namáhat?" Nebyl by to ještě takový problém. Ale co kdyby si to řeklo víc buněk? - Přestaneš fungovat, tvá existence končí.

Naštěstí každá buňka ví, co má dělat a hledí si své práce, pokud jí k tomu poskytneme vhodné podmínky. Tak bude pracovat a přinášet svůj díl do celkového systému. Neexistuje, že by nepřispívala.

A přesně tohle jsme my. Je nás na planetě hodně, a pokud si myslíš, že nemáš žádnou moc, tak to je omyl. Je potřeba začít u sebe, rozhodnout se, jak naložíš se svým zdravím a životem. A šířit to dál.

Kateřina Lite / SimplyMyWorld.cz

Další článek: STRAVA A VÝŽIVA: A CO TEĎ?