Kmen a šutr stačí
(Tenhle článek tak trochu doplňuje příspěvek z Instagramu, kde vyjadřuji lehké obavy o své nohy...)
Mám nohy jako v ohni. Lépe řečeno chodidla. Nebo taky jako kdybych je strčila do mraveniště a žralo mi je tisíce mravenců. Takže jsem si je promazala olejem, natáhla ponožky a dnes už nechodím. Aspoň se konečně dostávám k psaní. Chtěla jsem už včera, ale pak jsem se najedla a nebyla jsem schopna přemýšlet a soustředit se. Teď je odpočinek nevyhnutelný, takže je ideální doba.
Někdy odjedu na chalupu a to se pak dějí věci. Zažiju a objevím něco, co by mi jinak zůstalo skryto. Jsou to pohybové zážitky a objevování schopností těla docela jiného rozměru, než když jdu cvičit do gymu v Praze. Je to jako běhat na páse versus běhat v lese. Zvedat velkou osu versus zvedat asymetrický kámen na nerovném terénu. A mohla bych pokračovat dál. Určitě víš, co tím chci říct.
Takže. Je půl 7 večer. Přijela jsem včera asi ve 3 hodiny odpoledne. Předtím jsem ještě stihla kratší trénink a procházku. Už v Praze jsem si říkala, že musím vyzkoušet chůzi po tlustších větvích a tenkých kmenech stromů. Nesmírně mě inspirovala knížka Rozhýb svoju DNA od Katy Bowman, kterou mám téměř přečtenou a vrátila mě k přirozenému pohybu. Skrz Katy Instagram jsem se dostala k dalším profilům, které rozvíjejí myšlenku přirozeného pohybu. Je tam spousta videí a tipů, co zkoušet a jak se rozhýbat. Ale zpět ke kládám.
Takže jsem si včera hodila na dvorku na trávu tenčí a tlustší kusy kmenů. Zkoušela jsem stabilitu a snažila se přejít na druhou stranu. I když ,,dřevo" leželo přímo na zemi, bylo to pro mě opravdu těžké. Pak jsem se vydala na stráň, kde ležely kmeny smrků zbavené větví a po pár z nich jsem si vylezla po čtyřech. Byl to pro mě úplně nový a nezvyklý pohyb. Samozřejmě jsem se totálně zapatlala od smůly, na nohou i rukou. Ale to nebylo nic nečekaného :) Pak jsem se pobrouzdala v potoce, kde jsem se trochu ochladila a promasírovala si chodidla pomocí kamenů v něm. Až do večera jsem běhala venku naboso při všech aktivitách a nevynechala jsem louku s krtinami a výmoly, asfalt, trní ani kopřivy. (Jeden článek o chození naboso najdeš tu.)
Dnes jsem vstala před osmou, a protože bylo krásně, chtěla jsem být co nejvíc venku. Pokračovala jsem v trénování balancu na tenkých kmenech, které jsem si tentokrát podložila kousky zámkové dlažby. Zkoušela jsem přejít na druhou stranu i pomalý dřep během udržování rovnováhy. Pak jsem si stoupla napříč na kládu na špičky a střídavé jsem propínala lýtka a špičky. Taky jsem zkusila dřep na jedné noze, když jsem stála na větší cihle. Jedna noha byla stojná a druhou jsem posouvala pomalu dozadu a pak i dopředu. Největší výzva byla hlídat si koleno, aby se nepropadalo dovnitř.
Pak jsem přišla na další věc, která mě docela fascinovala. Překvapilo mě, jak mizerný mám stisk rukama, tlakovou sílu, když tlačím rukama proti sobě. Už kdysi mě napadlo, že bych se mohla naučit lézt po stromech, které mají kmen bez větvení. (Na třešeň s větvemi vyleze každý trouba, což?) K tomu je ale potřeba neuvěřitelně pevně stisknout kmen. Vzala jsem teda do rukou dva kusy dlažby, které ležely na dvorku, a zkusila jsem je tlačit proti sobě. Co nejsilněji to šlo a v různé výšce ramen. Vydržela jsem to chviličku. Pak jsem zkusila to samé, akorát místo dlažby jsem tiskla k sobě tlustší a tenčí kmen. Stačí chvilička a svaly dostanou pořádnou dávku stimulace. Schválně si to zkus. Je to opravdu strašně těžké a vyčerpávající, ale pokud se chci naučit šplhat, budu muset hodně zesílit.
Je pochopitelné, že nemám sílu v téhle rovině, protože jsem ji nikdy nepoužívala. Je super, že jsem schopná docela obstojně viset na tyči, ale tohle je něco úplně jiného. A o to jde. Hledat postupně mezery v pohybu a síle.
Nejen nohy, ale i ruce jsou vděčné za zařazení nevšedních pohybů. To jsem zjistila, když jsem ,,si vlezla" do horní pozice kliku s tím, že jsem položila dlaně na kus kmene a přenášela jsem váhu těla dopředu a dozadu. Pak jsem i měnila úhly dlaní vůči pozici ramen (dovnitř a ven). Stejně jako na nohách jsem cítila i na rukách zatuhlá místa. U mě to bylo třeba na vnější straně dlaní, kde jsou malíčky.
Tak to je všechno, co jsem dnes měla na srdci. Pokud si to dočetl/a až sem, podívej se znovu na název článku. Už chápeš?... :) Stačí málo. Pokud nebydlíš na Václaváku, určitě na nějaké ty přírodní pomůcky narazíš. A i kdyby, tak alou do lesa, na louku, kamkoli ven a pořádně se vyblbnout (záleží, kdy to čteš :). Právě máš postaráno o zábavu na pár hodin.
Katie, SimplyMyWorld.cz
Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.