Rovnodennost / Nejen o vyrovnání světla a tmy

19.03.2020

Je čtvrtek 19.3.2020, půl 9 večer. Jak už to tak u mě bývá, právě sedím v pokoji na zemi a dovoluji si ,,být". Napravo ode mě leží hromádky papírů, kam si píšu poznámky už několik dní k různým tématům. Nalevo mám tři nové knihy, které jsem si objednala včera. Původně jsem neměla v plánu načítat novou literaturu. Ale cítím, že mě nyní knihy dloubnou do těch správných míst. Přesně do těch, které přehlížím nebo odmítám řešit. Ještě, než se do nich pustím...

... Cestou domů jsem si uvědomila, že jarní rovnodennost není jen o tom, že se vyrovnává den a noc. Je to čas vyrovnávání procesů uvnitř i vně nás. 

Hodně vnímám rovnodennost jako rovnováhu na denní bázi. To znamená kolik času jsem věnovala různým oblastem ve svém životě ten konkrétní den. Jako by byl každý den brán jako jeden malý úsek života, který ráno začíná a večer končí. Už to nebude o tom: za týden a před měsícem. Ne. Otázky se budou vázat vždy na teď. Na dnešek. Je to takový pocit, nelze to racionálně nějak vysvětlit.

Je to o našem vědomém hospodaření s energií a pozorností. Vyvažuji dostatečně práci odpočinkem? Trávím čas s rodinou, ale zároveň si nezanedbávám sebe sama? Věnuji se fyzickým aktivitám i meditacím nebo zklidnění? Jsem ,,snící tlučhuba" nebo provádím kroky, které mě posouvají? Kolik energii vyplýtvám na zbytečnosti a kolik investuji do svých vizí? Mám vůbec čas a energii na seberozvoj? A tak dále. Každý máme své otázky.

V našem okolí mohou být lidé, kteří nás budou nesmírně štvát. V mém okolí mám pár takových ,,laskavých" bytostí, kteří mi neustále šlapou na kuří oka. A to z jednoho důvodu. Skrz ně si neustále uvědomuji, co chci a co nechci. Jakou cestou se chci ubírat a co není v souladu s mými cíli. Zatím pořád váhám, zda se mám naučit ty situace skousávat nebo mi to říká, ať se už konečně rozhodnu jít si po svém. Že školení s touto konkrétní osobou už skončilo.

Hodně mám pocit, že období rovnodennosti souvisí se symbolem nekonečno, neboli s ležatou osmičkou. Procházíme fázemi, kdy jsme nahoře a pak zase dole. Neustále se to střídá. Po fázi ,,dole" vnímáme život jako nový začátek. To může být spojeno se změnami v našem životě, které děláme poté, co se sebereme a znovu integrujeme. Návštěva kadeřnice, stěhování nábytku v pokoji, změna práce. Cokoli. I na začátku jara vyhledáváme změny ve svém životě. Ať už podvědomě nebo záměrně.

Cyklus nahoře-dole nás vždycky posune o kousek dál. Čím hlouběji si hrábneme do tmavého bahna v sobě, tím jasněji pak můžeme vnímat svět kolem sebe a roste schopnost porozumět si. V momentě, kdy pochopíme, proč se nám stala ona situace, jsme vítězové. Je to taková spirála. I naše DNA má tvar spirály (dlouhé kilometry...) Třeba to nějak spolu souvisí? No...to je bod k úvaze :)

Chtěla jsem původně jen říct, že zítra brzy ráno (20.3.) je první jarní den. Nezapomeňme na to prosím a udělejme si ráno, kdykoli přes den nebo večer chvilku a soustřeďme se na to, co je pro nás důležité. Co potřebujeme rozklíčovat, pochopit, pořešit. Zbavme se krámů jak fyzicky, tak i ve své mysli. Dovolme si nadechnout do sebe novou energii a začněme tvořit v souladu s ní. Následuje víkend, takže budeme mít ještě víc prostoru, než obvykle. Využijme toho.

Přeji všem krásné (nové) dny.