Nové ráno / Hrneček Světla

29.11.2020

Za poslední týden jsem nashromáždila nových 15 stran textu, kde jsem zaznamenala, co se dělo/děje v mém životě. Ráda bych to s tebou sdílela v následujících pár příspěvcích. Joo listopad byl slušně krizový. Nyní už je zase dobře, nemusíš mít obavy :) A není pro mě ostuda, že jsem se cítila mizerně. Naštěstí jsem zase pochopila, co bylo třeba. Ha, že by další otočka spirály?.. Ale pěkně popořadě. Všechno totiž dává dokonalý smysl. (Může to být vůbec jinak?)

Je ráno, 4:40. Probudila jsem se přibližně před hodinou. V pokoji mi svítí dvě tlumená světla a ve svícnu ve tvaru andělských křídel hoří Božský oheň. Vpravo mám položený hrneček s vodou, který se nabíjí světlem. S každým douškem tekutiny tak přijímám do sebe kvanta kmitajících částeček, které se dostávají do každé buňky mého těla. Tam vykonávají, co je právě třeba.

Včera večer jsem se vrátila z návštěvy jedné úžasné bytosti. Většinou ji navštěvuji v půlročních intervalech, když mám v životě nějaké těžkosti. Vždy mi pomáhá víc si ujasnit, co se děje a proč. Tentokrát bylo setkání hodně odlehčené. Žádné hutné energie nejistoty a pocitu bezradnosti. Toto vše jsem si již odžila během předchozích pár týdnů.

Je to tak. Vždy, když se řítím do propasti, těsně, než dorazím k samému dnu své existence, mám potřebu kontaktovat někoho, kdo by mi pomohl vytáhnout se nahoru. Přestat s těmi všemi nesmysly, které cloumají mým životem.

Jakmile jsem napsala, mnohé se změnilo. Jakoby bez úsilí se můj život zase začal otáčet. Jako bych prozřela. Tentokrát jsem věděla, že si za své propady ,,můžu sama". Že zde není žádný vnější podnět, který by mě takto moc vyhazoval ze středu.

V mém životě se opravdu nedělo nic tragického, a přesto bylo pár uplynulých dní totální fiasko. A to tedy hlavně z pohledu výživy, jak to tak u mě bývá. Výraz ,,prasečák" to myslím vystihuje docela důkladně. I když připouštím, že už bylo daleko, daleko hůř.

Věděla jsem, že se díky jídlu dostávám do větších hlubin, kde číhají pasti mé mysli. Stvůry s drápy a tesáky? Kdepak. Postačí pouhá myšlenka. Jak jsem psala ve své předchozí knize Rekalibrace Lidské Bytosti: Dám ti sežrat ti, co si sežrala.

Když jsem mluvila s někým dalším, kdo řeší ve svém životě podobný ,,problém" (kompenzace stravou), říkala jsem, že ,,tohle" nastavení je něco, co nezmizí. Je to něco, co si pořád nesu sebou.

Nyní bych ráda doplnila, že ,,to" určitě nezmizí samo. A dále, že tyto stavy souvisí nanejvýš s psychikou. Především pak se stavem spokojenosti. To jsem vyhodnotila jako nejzásadnější faktor. Jo a taky pocit vlastní sebe-hodnoty. V okamžiku, kdy se cítím šťastná a spokojená, nemám pocit do sebe cokoli tlačit či něco zajídat.

Štěstí, spokojenost a naplnění se nedá zajíst. Láska se nedá zajíst.

Tyto energie jsou zde pořád, a to i kdybych snědla půl kila hranolek a zajedla to tabulkou čokolády. Není zde totiž žádný mechanismus kompenzování si něčeho - stavu, ve kterém nechci být. Nemám žádné bolístky. A necítím se jako malý chudák. Cítím se celistvě a tak nepotřebuji zvenčí nic, co by mě tzv. doplnilo mou chybějící část.

Přirozeně se také nemohou dostavit žádné výčitky v okamžiku, kdy jsem spokojená sama se sebou. Volba jídla je tedy až důsledkem mého současného stavu. A znovu - především toho psychického.

Mohu si nastavovat horem dolem nějaký režim a selektovat, co budu jíst, kdy a jaké množství. Můžu si zakázat jíst ,,prasečiny" nebo jíst jen po určitou dobu. Nic z toho na mě neplatí. Protože v okamžiku, kdy se cítím špatně, jídlo je zde jako první pomoc k zahnání pocitů. Nejen, že tak do sebe dostanu kýbl sr*ček z jídla, ale spolykám především všechen ten emoční hnůj, který se nedá přeházet už ani těma největšími vidlemi světa.

Již jsem taky psala o tom, že emoce se usazují v našem těle, kde působí v konkrétních místech (orgánech), a také se odsud šíří do celého těla. Neboť jsme jeden systém. To je ten, řekněme, více fyzický pohled. Ale energetické tělo - obal kolem nás bude plný úplně těch samých emocí a pocitů, zkrátka energií a vibrací, jaké nosíme uvnitř sebe. Protože zrcadlo.

Pohled, že energetické tělo je za hranicemi našeho fyzického těla, mi již nepřijde úplně dostačující.

Je sice pravda, že fyzického těla se mohu dotknout a dala by se tak stanovit hranice mezi hmotným a nehmotným, ale pro energii neplatí, že někde je a pak...jinde už není. Je všude. Může se zdát jako paradox, že fyzické tělo je vlastně taktéž část energetického těla.

Energie je všude. Je kolem nás a je uvnitř nás. Respektive MY sami jsme tou energií. A tato energie je námi. Utváří nás. Naše bytí, naše životy. Energie je náš vzhled. Energie jsou naše myšlenky. Energie je vše, co existuje. Není nic jiného, dalšího. Vše, co můžeme vidět a taky nemůžeme vidět - je energie.

Proto neexistuje důsledek bez příčiny. Proto řešit důsledky či příznaky, bez pochopení příčiny, není efektivní cesta. Je to jen krátkodobé řešení, které nám v daný moment přináší pocit, že vše je v naprostém pořádku. Přitom sami uvnitř sebe můžeme hluboce selhávat a sebe-destruovat se. Potichoučku. Navenek pohoda - nic se neděje. Uvnitř válka o život.

Proto omezování se a nastavování programů či režimů (sami sobě nebo od druhých) mi nefunguje. Např. volba stravy je důsledek psychického /emočního stavu a to je důsledek... Řekněme ,,sumy energií napříč celým naším žitím". Naopak takové vymezování hranic a restrikce vede k většímu stresu. Cítit se špatně a klást na sebe zvýšené nároky - není cesta a nikdy nebude. Respektive je. Každý čin někam vede, že... Chtěla jsem říct: ,,To není cesta, kterou se chceš vydat ani s těmi nejvyššími holínkami." Věř mi. Byla jsem tam. A ne jednou. Ale samozřejmě - můžeš. Život je volba a stále platí, že osobní zkušenost je nejcennější.

Když jsem si šla připravit kakao, napadlo mě, že bych se ještě ráda vrátila k hrnečku plného světla. Začaly na mě vyskakovat další myšlenky. Tak moment, hezky popořadě.

Primární myšlenka je taková: Víš, co je to nejdůležitější ve tvém životě? Víra, že ,,něco nějak" funguje. Něco, co víš naprosto jistě a nepotřebuješ o tom přemýšlet. A právě tato víra je něco, v čem se jako bytosti velmi lišíme - v důsledku toho se liší naše životy.

Lidé dříve žili v komunitách, kde ctili principy Vesmíru, přírody a Bytí. Sdíleli a utvářeli kolektivní sen o realitě. Informace v komunitě byly jednotné a přístupné. Různými výzkumy bylo zjištěno, že principy života těchto nativních kultur/komunit vycházejí ze stejného poznání, stejného vnímání Vesmíru a světa kolem. Takže lidé žili v souladu s těmito principy.

Současné lidstvo je rozdrobené na miliardy částeček. A názorově se naprosto odlišujeme. Neboť síť původního vědění byla rozmělněna a překryta ,,novými pravdami".

Někteří z nás nemají nejmenší tušení, že zapomněli. Narodili se do reality, která se odlišuje od té původní. Když nevíš, že si máš vzpomenout, není jak. Když nevíš, že spíš, není možné probudit se. Když nevíš, že existují i jiné, než běžně předkládané informace, nevydáš se na cestu vlastní pravdy a poznání. Tak to funguje.

Proto se některým hodí, abychom nevěděli. Abychom se o nic nesnažili. Když nevíš, kdo jsi, nemáš svou sílu. Mají ji oni. Toto nechci příliš rozebírat dál. Pojďme se vrátit k hrnečku.

Chtěla jsem vyjádřit, jak moc se liší naše pohledy na svět. Na to, co je důležité a co ne. Co je pravda a co není. A taky... Co je skutečnost a naproti tomu - co je fikce, fantazie, sen. Při jakém pohledu na svět je člověk ještě ,,normální" a kdy už si koleduje o blázinec?

Můj hrneček světla je má realita. Je to něco, co jsem rozhodla zcela přirozeně, bez jakéhokoli spekulování. Toto je má realita. Má mysl to již ví. Ví, že ,,to je pravda" a proto mi toto přesvědčení ,,nežere baterky". Naopak žít a dělat něco, co jde proti našemu přesvědčení - to žere naší energii. Proto nás může tolik vyčerpávat práce, která nás nebaví nebo vztahy, které se stali bojištěm o vzájemnou energii.

Je čas říct to znovu: JSME ENERGETICKÉ BYTOSTI. Jsme živoucí elektrárny. Možná proto nevědomky ráda používám výraz ,,dobít si baterky". Protože to je to, co se ve skutečnosti děje.

Tvá realita je tvořena přesně tím, čemu věříš. Odpovídá tvým názorům a přesvědčením. A to jak pozitivním, tak negativním.

Ano, tohle je pravda a tohle je lež. Tohle je důležité a tohle není. Ano, takto život funguje a takto ne. Ty máš mou důvěru, ale tobě nevěřím.


Naše energie byla transformována světem, do kterého jsme se narodili. Abychom se v něm uchytili a přežili. Ale pořád - pořád! Si neseme s sebou svou prvotní esenci. Prvotní energii své Duše. Napříč všemi-našimi-životy. Já nejsem ,,já" jen z teď, z tohoto života. Já jsem ,,Já" od počátku, teď a v budoucnosti.

Mám svou cestu. Proto platí prohlášení: ,,Jsem Tvůrcem svého života. Jsem Tvůrce své Reality."

Příště uvidíš, jak mě tenhle příspěvek doslova vykopl do nové paralelní Reality. Respektive jak jsem se rozhodla opustit tu starou.

Kniha Rekalibrace Lidské Bytosti je nyní k objednání.

Elektronická verze je ti volně k dispozici tady.