Výlet do mé historie: Chemie a potraviny, láska na první pohled.

19.04.2019

Rozhodla jsem se sdílet trochu své osobní historie a v tomto příspěvku popisuji svůj vztah k chemii, potravinám a své studijní roky na střední a vysoké škole. Jsem hrdá na to, že dnes můžu říct: ,,Nevěnuji se této oblasti proto, že je to trendy. Ale protože mě to bavilo odmalička." 

Základka. Už na základní škole mě nejvíc ze všeho bavila chemie a fyzika. Když jsme nafasovali učebnice na konci 5. třídy na druhý stupeň, četla jsem si přes velké prázdniny chemii, učila jsem se názvosloví a zkratky všech prvků. Jen tak. Taky jsem si už tehdy četla knížky o praktikách potravinářského průmyslu. Brzy jsem získala dostatečný přehled o složení potravin, takže mi už tehdy nikdo nemohl mazat med kolem pusy (slušně řečeno).

Střední škola. Můžu říct, že jsem si vybrala opravdu skvělou střední školu. Bavilo mě to a asi vždycky budu vzpomínat na tohle období. Pamatuji si, že ten rok jsme měli možnost podat jen jednu přihlášku. Je to docela mazec na to, že volba dost ovlivní naše další kroky v životě. Mě to ale nevadilo. Měla jsem naprosto jasno. Vybrala jsem si studium oboru Analýza potravin na SPŠPT, kousek od Palackého náměstí v Praze. Doteď si to živě pamatuji. Byly jsme se podívat s mamkou na dvou školách na den otevřených dveří. První škola byla tzv. ,,Křemencárna" (Masarykova střední škola chemická). Od prvního vkročení do této budovy se mi tam vyloženě nelíbilo. Ani prostředí, ani lidé. Nesedělo mi to. Pak jsme se šly podívat do té druhé školy. Tam se mi líbilo od prvního okamžiku a věděla jsem, že sem chci chodit a studovat. Nikdy jsem neměla pocit, že jsem si měla vybrat jinak. A tak jsem tady odmaturovala v roce 2009. Mé maturitní předměty byly český a anglický jazyk, a pak mikrobiologie a chemie, která se skládala z analýzy potravin a fyzikální chemie, pokud si pamatuji. Praktickou zkoušku jsem dělala z mikrobiologie.

Říká se, že člověk je v okamžiku volby střední školy tak mladý, že nemůže vědět, pro co se rozhodnout. Asi záleží na více faktorech. Pro mě bylo zřejmě důležité prostředí rodiny a taky to, že oba rodiče jsou vysokoškoláci v technickém a potravinářském oboru. Nikdy mi neříkali, co si mám vybrat. Nechali to na mě. Kdyby mě nacpali na ekonomku, byla bych nekonečně nešťastná. Baví mě učit se logické věci. Nemám ráda učení se nazpaměť. Když něco nechápu, špatně se mi to pamatuje.

To, že mě bavila chemie, ještě neznamená, že jsem z ní neměla trojky. Bylo to docela časté. Největší tragédie z chemie byla pro mě organika. Tu jsem nebyla schopná dlouho pobrat. Naopak výživa byla skvělá. Když jsme dostali za úkol vypracovat svůj vlastní jídelníček včetně zhodnocení a návrhů na zlepšení, odevzdala jsem ho po týdnu jako první. Jediné předměty, které jsem nesnášela, byla ekonomika (z té se mi ježí chlupy dodnes). A pak také dějepis a literaturu. Pamatuji si, jak jsem si psala na stůl taháky tužkou.

Vysoká škola. Pak následovala přihláška na VŠ. Tady jsem měla také jasno. Chtěla jsem pokračovat v oboru Analýza potravin. A tak jsem nastoupila do prvního ročníku. Věděla jsem, že budu dost bojovat s matematikou. Je to trochu blázinec, vybrat si technickou školu, ale řekla jsem si, že to nevzdám jen kvůli jednomu předmětu. Nutno říct, že jsem opakovala matematiku tři semestry. Prostě mi fakt nešla. Ani na základní a střední škole, takže jsem se často potýkala se základními chybami. Musela jsem propočítat mraky příkladů, abych si to všechno procvičila. Taky jsem měla doučování na derivace a integrály. To mě zachránilo. A pak jsem měla skvělou docentku na cvičení. Díky tomu jsem nakonec udělala matiku ve 3. semestru. Zkouška byla tedy humus. Musela jsem se propsat testem, na který by časový limit. Věděla jsem, že nestihnu spočítat všechno, takže vše, co stihnu, musí být správně. Ústní jsem udělala na podruhé za ,,E" a byla jsem šťastná, že na katedru matematiky už mě nikdo nedostane ani heverem. Bohužel mi kvůli matice utíkaly další předměty, takže jsem následně opakovala organickou a fyzikální chemii a také biochemii. Prostě první dva roky jsem byla dost podprůměr, i když jsem se snažila.

Všichni jsme měli dva roky podobné předměty jako základ a třetí rok jsme už konečně měli specializaci v oboru analýzu potravin. Hurá. Konečně jsem se prokousala tím obecným marastem a mohla jsem navázat na znalosti ze střední. Hodně mě bavila i fyzika a chemické inženýrství, které bylo dost technické. Praktické hodiny a psaní protokolů na x stránek x hodin, to je nezapomenutelné. Na psaní protokolů jsem byla naštěstí zvyklá ze střední. Tenhle specializační 3. ročník mě hodně bavil právě kvůli analýze potravin. 

Paradoxně mě moc nebavila chemie potravin a ani výživa v rámci bakaláře. A pak o rok později jsme měli dietologii. Dostala za ,,E" a šla jsem ze zkoušky pěkně vytočená. Chtěli po mě výživu sportovců, a to jsem ještě vůbec netušila, která bije. Nehledě na to, že jsem k tomu neměla absolutně žádné studijní materiály. A pak následoval další předmět s velkou kapacitou, Fyziologie a patofyziologie lidské výživy, ale nějak jsem to nedokázala ocenit. Stále ne. Některé zkoušky byly lehčí, na některé jsem dřela jak blázen. Učila jsem se často přes noc, protože přes den to už nešlo. Některé předměty a souvislosti mezi tématy jsem pochopila hlouběji až při učení se na magisterské státnice. Během zkouškového je toho takové kvantum, že člověk absolutně nemá šanci pochytat všechny ty informace.

Je to už pět let od magisterských státnic a já znovu objevuji a propojuji informace do širších souvislostí. Škola mi dala skvělý základ. Je to taková kostra, základ toho, co bych měla vědět. Pak jsem se začala postupně vzdělávat sama. A kam vedly mé další kroky? O tom třeba zase příště :)