Dopis Alchymistovi

Právě teď je ten okamžik. Právě teď je ten moment sdílení dopisu, který jsem napsala svému Alchymistovi. Poprvé jsem se s ním setkala letos na jaře. Pak jsem na něj zase zapomněla. Uplynulý víkend jsem strávila na chalupě, v klidu a tichu. A tak se přihlásil o slovo.

Je to něco, na co jsem čekala. Seděla jsem ve stínu stromů a psala. Poté jsem cítila, že se mohu vrátit zpět do Prahy.

Toto sdílení je velmi osobní. Ale cítím, že je správné dát ho do prostoru. Protože možná i uvnitř tebe je část, která čeká na své objevení a projevení.

Slunce: ,,Pij čistou vodu a dýchej. O nic víc se nestarej."

Bílé pírko: ,,Vnes do svého života více lehkosti, hravosti a čistoty."

,,Dovol si zřít sama sebe. Uprostřed ticha. Uprostřed slunečních paprsků."

Rozkrývání potenciálu lidského těla skrz světlo. - ,,Jsme vytvořeni ze světla. Proto zná všechny odpovědi." Rozlišuj potřeby těla vs. závislostí ,,mysli-těla". Jídlo - sledovat se a vytvořit si tak svou osobní databázi.

,,Dostali jsme tělo, ale nikdo nám neřekl, že je to to nejcennější, co nyní máme."

Kontrola spojení se sebou - několikrát za den. Jak?

• Dělám vědomá rozhodnutí?
• Jak se cítím?
• Chybí mi něco?

Můžu si dokonale naplánovat cestu životem. Velmi podrobně a mohu nad tím strávit roky. Protože to nikdy nebude dokonalé. Na život se nedá nachystat. Past dokonalých cest spočívá v tom, že se dají plánovat do nekonečna. 

Život je právě o tom, že se učíme cestou. Je lepší prostě vyjít a cestou se přizpůsobovat. Číst z prostředí kolem sebe i ze svého vnitřního stavu.

Nejsem voják, abych se držela přesného plánu. Je to pro mě velmi omezující a stresující. Voják přijímá rozkazy od výše postavených a musí je plnit. Bez ohledu na sebe.

Jsem alchymista. Hledám to nejlepší metodou pokus-omyl. Má cesta je zkoušet, testovat, vyhodnocovat a upravovat. Má rozhodnutí jsou často nahodilá a mohou se zdát jako iracionální.

Můj alchymisto, vím, že tam jsi. Jsi tam pořád i když já se od tebe někdy tolik vzdaluji. Vždy mě vítáš s otevřenou náručí a pochopením na tváři. Děkuji ti za to. Už se necítím tak sama a v chaosu. Uvědomuji si totiž příliš mnoho věcí, které chci změnit. Až mě to ochromuje. 

Alchymisto, potřebuji tvou ruku a tvé schopnosti. Tvůj pohled na svět. Víc, než kdy dřív. Abych se tu neztratila. Nezacyklila se.

Pojďme z mého života vyčlenit to zbytečné, nepřínosné. Nesloužící.

Pomoz mi prosím být upřímná k sobě, ať se děje cokoli.

Splyňme v jedno. Nechť jsi mnou. Protkej svá vlákna napříč celou mou bytostí. Ať jsme navždy jedno. Ať už se nestane, že na to zapomenu. Na sebe. Na to, kdo jsem.

Ty jsi tím klíčem. Ty dokážeš pohnout celým Vesmírem, skládat prostor a ohýbat čas. Jsi alchymista života a své reality.

Jsme jedno. Jedna bytost. Je to domluva.

Nyní budeš dál poznávat svět skrze mě. Jsi mnou. Děkuji ti.

Děkuji ti, že jsi znovu vstoupil do mého života s cílem připomenout mi, kdo jsem.

Život je opravdová alchymie. Naše těla i vědomí jsou živoucí laboratoří. Jsme super-kumulovaná, koncentrovaná vesmírná bytost, žijící nyní na Zemi. Pro načerpání zkušeností. Život zde nemá být utrpení.

Můj vnitřní alchymisto. Má lásko. Byl si se mnou po celou dobu. Už odmalička. Ta bezpochybná záliba v chemii a výživě. To neochvějné tušení, že je něco jinak, než se zdá.

Tolik hloubek a vrstev, kam se dá jít. A něco si odtud přinést. Vyzdvihnout na světlo. Začlenit do svého života a sdílet. Ten odstup od pravd zarytých do morku kostí některých lidských bytostí. To hledání něčeho víc... A to štěstí a naplnění v okamžiku ,,aha momentů".

Děkuji ti, že jsi se mnou zůstal i v těch nejtěžších obdobích, kdy jsem o tobě neměla ani tušení nebo znovu zapomněla.

Nikdy si mě neopustil. Jen si tiše čekal. A plakal se mnou v těch těžkých chvílích. Nemohl si zasahovat do mých rozhodnutí a mé cesty. 

Nyní tě vítám zpět s otevřeným srdcem. Kéž nedopustíš, ať tě znovu ztratím pod tíhou života.

Alchymista nepotřebuje plán ke svému životu. Jediné, co potřebuje, je žít v napojení na sebe, vědom si prostředí okolo sebe. V tomto stavu vědomí dokáže cokoli. Už není tam někde, venku. Je mnou.

Alchymista, se kterým jsem se poprvé setkala na jaře, byl vesmírnou duší, spíše archetypem. Proto se nezabýval pozemským životem a tělem. Zaměřoval se na to nehmotné, spíše neviditelné.

Současného alchymistu tělo velmi zajímá. Potřebuje čas pro sžití se s ním a já to respektuji.

Jdeme spolu touto cestou poznání...

Zajímá tě víc? Tady najdeš informace o nově vydané knize a názvem Rekalibrace Lidské Bytosti.

Katie & Alchymista, SimplyMyWorld.cz