Aby člověk poznal sám sebe a svá přání, je třeba dopřát si čas a ponořit se až na samé dno své existence. Tam leží odpovědi na všechny otázky, které uzříme v ten pravý čas...

V této nové knize, kterou jsem pojmenovala Rekalibrace Lidské Bytosti, sdílím své zážitky, myšlenky a poznatky, které se dotýkají mnoha životních oblastí a vedou k uvědomění, jak komplexní a rozsáhlá je každá Lidská Bytost.

- 182 stran / formát B5 / 3 části / 18 hlavních kapitol -

Když jsem sdílela tato klíčová slova, přišla mi reakce: ,,Podle toho co píšeš, musí mít ta kniha nekonečno stránek. To tam jsou nějaké portály do jiných dimenzí?" A já jsem odpověděla: ,,A víš, že jsou? Záleží na pozorovateli." A tak to je. Záleží na tobě, jak hluboko půjdeš. Největší přínos získáš, když budeš číst nejen samotný text, ale také mezi řádky. 

Kniha je rozdělena do tří částí (tzv. Svitků), které vznikaly postupně a neočekávaně, na základě aktuálního dění a převažujících témat v daném časovém úseku. Dohromady tak tvoří skládačku informací z mnoha oblastí, které na sebe navazují.

Věřím v sílu každé lidské bytosti, která se rozhodne vystoupit ze svých starých kolejí a začne si skládat život na míru. Podle sebe. Tak, jak se sluší a patří.

Tato kniha není pro každého. Proč? Protože ne každý je ochoten připustit si, že je víc, než pouhý pracující smrtelník, který platí daně. Že nejsme jen tělo, ale že máme duši a taky je docela fajn používat a kultivovat mysl pro vylepšení svého života. To, že jsme sem přišli každý ze svých důvodů a není to úplně dovolená.

Zahoďme všechna ta omezující přesvědčení, která nás brzdí. Jsme tvůrci. Rodíme se jako tvůrci. Jen jsme na to cestou životem možná zapomněli. Možná jsme uvěřili tomu, co nám někdo řekl a přijali jsme to za svou pravdu. Je čas tohle všechno pustit a začít žít nový život. Dovolme si to.

Ukázka - První Svitek

Nejen předmluva

Tato část knihy dlouho nesla pracovní název ,,Kryptonit 2020". Protože si ale pod tím sotva představíš něco konkrétního (o čem kniha asi je?), změnila jsem název na: ,,Cesta ven začíná cestou dovnitř." To už zní docela smysluplně. A o tom právě je tato kniha. Je to příběh o hledání sebe sama, rozpoznávání svých stínů i darů a pochopení, že jediná cesta dál vede skrz propojení všech životních oblastí.

Výraz ,,Kryptonit" pochází z filmu Superman, ale teprve nedávno jsem ho zaslechla v souvislosti s oslabujícími potravinami a stravovacími návyky. Toto pojmenování a téma stravy jsou pro mě natolik podstatné, že se táhnou napříč celou knihou. Ale zdaleka to nebude jen o jídle. Pokud nahlédneš do obsahu, uvidíš, že píšu jak o pozemských, tak i mimozemských tématech. Ve finále mi jde o jedno jediné: Jak si tady to své žití udělat co nejlepší.

Touto knihou uzavírám jednu etapu svého života a vydávám se dál. Mám totiž další projekty a plány, které čekají na svá zhmotnění. Ještě, než se pustíš do čtení dalších kapitol, dovol mi nyní povyprávět ti krátce o tom, co se odehrálo před pár lety a započalo mou cestu za zlepšováním sebe sama.

Situace není vždy ideální

Představ si, že se nacházíš v situaci, o které víš, že pro tebe není prospěšná z dlouhodobého hlediska. Je jedno, co to je, ale máš ve svém životě něco, co ti neustále odčerpává sílu. Snažíš se najít možnosti, jak z toho ven. Jak se zase cítit líp. Jak si podržet víc energie. Chvilku se to i daří a cítíš se líp, ale pak přijdou zase těžší období (trvající od dnů po měsíce). Tvé snahy o vymanění se z nepříznivé situace ti může nabourávat například náročná práce, která tě vysává, neshody či ukončení vztahu s partnerem nebo prostě jen pocit, že se ti nějak nedaří. Že si něco slíbíš, ale pak to nedodržíš a cítíš se kvůli tomu neschopně. To samo o sobě úplně stačí.

Člověk má tu ,,úžasnou" schopnost sám sebe devastovat pomocí svých vlastních myšlenek. Nepotřebujeme, aby nám někdo z okolí řekl něco zlého. Úplně si vystačíme sami. Zkrátka ať je příčina kdekoli, v okamžiku, kdy tvá energie klesne pod kritickou úroveň, nemáš sílu udržet svůj život pohromadě a ztrácíš nad sebou kontrolu. A tak je to pořád dokola. Jednou je to dobré a říkáš si, že jsi z toho venku, ale pak přijde těžší období, kdy zase povolí tvá pozornost a veškeré snahy o změnu se změní v prach. Pak se na sebe naštveš, protože takhle se přece nedá fungovat. Začneš se z toho stavu hrabat ven jak krtek a je otázka času, kdy tě zase někdo majzne rýčem po hlavě.

Bludný kruh

Jednoho dne to nastalo. Konečně jsem měla odvahu a sílu posvítit si na svůj největší stín. Po čtyřech letech bloudění v kruhu jsem si přiznala pravdu. Jakou? Že strava je můj Kryptonit číslo jedna. To znamená, že pokud se budu stravovat nevhodně, kašlat na to a dělat ze svého těla nenažranou popelnici, nikdy nebudu mít dostatek energie na fyzické úrovni a stabilní psychiku. Zároveň s tím přišlo uvědomění, že pokud se této oblasti začnu skutečně věnovat a přetvářet své návyky, může se ze stravy stát můj diamant - nástroj, skrz který se dokážu nejvíc poznávat. Ale jak se to vlastně stalo, že jsem začala padat do takových zacyklení?

Začalo to v říjnu roku 2014, kdy jsem nastoupila do prvního ročníku doktorského studia a odjela na půlroční stáž do Holandska. Bylo to dost psychicky náročné už pár měsíců předem. Všechno to zařizování a další okolnosti přispěly k tomu, že jsem už tam přijela dost vyčerpaná. První den v práci jsem se rozbrečela, aniž bych měla důvod. Byla jsem tam celkově dost izolovaná a oproti ostatním studentům jsem měla pořád plné ruce práce. Večer už se mi nikam nechtělo.

A právě tady začalo mé večerní přejídání (a taky dopování se kávou). Nebyl den, abych nešla spát s tak plným břichem, až jsem mohla sotva dýchat. Vždycky jsem si slíbila, že je to naposledy, ale další den jsem šla a přejedla se znovu. To se samozřejmě projevilo na mém fyzickém těle, kdy jsem během dvou a půl měsíce (od října do poloviny prosince) přibrala na váze. Ze stabilních 58-59 kilogramů jsem se dostala na 64-65. Po návratu do Prahy na jaře 2015 jsem se do léta dostala na svou původní hmotnost. (Taky jsem začala s tréninky, čistě podle sebe.) A byl by to šťastný konec... jenže se tak nestalo.

Od té doby se rok co rok potýkám s tím samým. Od druhé poloviny srpna přestávám cvičit, mám výrazně méně energie a téměř nulovou motivaci. Na jednu stranu klesá aktivita a na druhou rostou ústupky v kvalitě jídla a dopřávám si víc. Každý výkyv nálady řeším ,,jídlem - Kryptonitem" a postupně se propadám hlouběji s pocitem, že ,,teď to nechci řešit, nechte mě všichni být. Nemám sílu si k tomu všemu ještě hlídat jídlo. Teď opravdu ne." (Hlavní problém je v tom, že čím víc těchhle Kryptonitů jím, tím víc je vyhledávám. Samozřejmě je to na úkor normálního jídla. Je to pekelná smyčka.) Tohle trvá přibližně do poloviny prosince, kdy najednou prozřu. Zjišťuji napáchané škody v podobě dalších kil a rozházené psychiky. Světe div se, až teď mám sílu na změnu.

Já vím, je nejvyšší čas udělat si ve svém životě pořádek. Pokud tě tohle nikdy nepotkalo a říkáš si: ,,Co ta holka furt řeší?" Pak to nech plavat. Třeba nepotřebuješ nic měnit. Ale pokud víš, o čem mluvím a připadáš si někdy jak ten křeček v kolečku, vzhůru do toho. Pojďme si přiznat, že náš aktuální stav nám nepřináší radost a spokojenost v našich životech a pojďme to společně změnit. Přeměnit Kryptonity v diamanty nebo písek ve zlato, pokud ti to zní líp. Můžeš to udělat jen ty, protože jen ty víš, kde máš bolavá místa.

Možná si teď říkáš: ,,Jo jasně. Od zítřka se změním. Žádný problém. Přestanu dělat... a místo toho začnu dělat...." Dá se říct, že na tom změnit se není nic složitého. Přece stačí naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Až na to, že ten někdy taky pěkně kecá. Bohužel. Respektive to, co považujeme za intuici, není vždy intuice. Ne v tomto stavu.

Když se rozhlídnu kolem sebe, vidím, kolik z nás se potýká s problémy. Chceme něco změnit, ale z dlouhodobého hlediska selháváme. Je jedno, co to je. Podstatnější je, že jsou to věci, situace nebo návyky, které nás táhnou ke dnu jako koule přivázaná k noze. Obírají nás oenergii a oddalují od našich cílů a snů. 

Za těch pár let mám zmapované činnosti a situace, po kterých se cítím špatně a které naopak pozvedávají mou mysl i ducha. Všichni tohle víme. Víme, co nás stahuje dolů a při jakých činnostech nebo rozhodnutích se cítíme šťastní. Kdy se projevuje naše podstata. A když ignorujeme tenhle fakt, necítíme se ve své kůži.

Je jedno, jak moc šíleně vypadá pro okolí to, co ti přináší radost. Když něco děláš, tak víš, proč to děláš. Nikdy si nenech do toho mluvit a nenech se odradit. Jen ty znáš své vnitřní pohnutky k dané činnosti. Jediné, na čem záleží, je pocit naplnění. Proč? Protože pouze tak se z nás stanou bytosti (zdravé a plné energie), které jsou schopny být k dispozici pro své okolí.

Nejdřív blog, poté kniha

Oč tu půjde?

Kniha je o poznávání mezer v mém denním i nočním režimu, postupném testování a začlenění nových postupů nebo vrácení se ke starým, které mi pomohou vymést všechny pavouky z temných zákoutí. Je to především o tom, nebabrat se pořád dokolečka v těch samých věcech. Nejsem sakra žádný mizerný křeček (nic proti nim). 

To nejlepší ze mě na jednom místě

Pořád jsem to já. Patří ke mně to, co se stalo v minulosti, co se děje právě teď i co udělám v budoucnosti. Myšlenky na blogu jsem já, stejně tak příspěvky, které sdílím na sociálních sítích, nebo tahle kniha. Pokud mě někde sleduješ, trochu znáš mé zájmy, náhled na život i mé myšlenkové pochody, nečekej v knize něco ultra revolučního. Pokud mě ještě neznáš, tak: ,,Vítej na palubě mého života". Na rozdíl od první knihy, tahle nebude autobiografická, ale spíše prožitková s tipy, co mi pomohlo cítit se líp. Pokusím se v ní zachytit to podstatné.

Témata První části

Jednotlivé kapitoly a jejich témata jsou součásti mého života. Oblasti, které dohromady tvoří jeden celek, a každou z nich rozvíjím v rámci roku. Někdy se věnuji naplno tréninkům a ,,jemnější" témata jdou stranou, zatímco podzimní a zimní čas mě vede víc do hloubky a mého vnitřního světa, kde hledám odpovědi na otázky. Není náhoda, že v tomto čase utvářím finální verzi této knihy.

Začínám krátkou kapitolou O mně, kde se ti trošku představím. Následuje Kryptonit a diamant. Tam píšu o tom, proč je důležité znát své stinné stránky, stejně tak jako své přednosti. Na to navazují témata Temná strana (jídla) a Učit se od semínka, což jsou nejostřejší kapitoly z celé knihy. Popisuji, jak mě ovládá závislost na jídle a kompenzuji si tím své problémy. Je to 100 % upřímné a autentické povídání. Poté, co se slovně vybouřím, přecházím na Vesmírné povídání a následně Hovory s duší, kde si ujasňuji své cíle a plánuji strategie, jak vystoupit ze začarovaného kruhu. Když si v tom udělám víc jasno, vydávám se na cestu za diamantem, během které si postupně začínám tvořit svůj svět. Pak už přichází Návrat rovnováhy a především Blogování 2019, což je suma vydaných příspěvků v tomto období, když jsem zažila kvantový skok v uvědomění, že všechny oblasti života jsou stejně důležité. Najdeš tu povídání o Slunci a světle, spánku a snění, o času, otužování, chůzi naboso a dýchání, o imunitě a regeneraci a další malá zamyšlení a zážitky. Poslední v pořadí je kapitola ještě pár tipů, která též stojí za přečtení.

Poslední slovo na úvod

Už od první knihy jsem měla velkou potřebu sdílet, a to trvá i nadále. Začalo to deníkem, který jsem psala jen pro sebe. Později jsem si založila web (podzim 2015), který četli jen moji rodiče. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít za pár let veřejný blog, natož psát třetí knížku. Děkuji za tu možnost. Považuji to za obrovský úspěch.

Vím, že mám někdy problém dotáhnout věci úplně do konce. To, že držíš v ruce tuto knihu, znamená, že se mi to povedlo. Zrealizovat jeden z plánovaných projektů, které se zrodily v mé hlavě v dubnu 2019, když jsem odjela na jeden z resetovacích pobytů na chalupu.

Věnovala jsem tomu opravdu velké úsilí a moře času. Uplynulých pět let života mi umožnilo sesbírat spousty témat a úvah, o které se v knize podělím. Snažila jsem se poskládat ty stovky popsaných stránek do celku, který bude dávat smysl nejen mě, ale i tobě.

Kateřina Lite I SimplyMyWorld.cz