Když ne pro tělo, tak aspoň pro mysl...

28.02.2018

(27.11.2017)... Z Arény jsem šla asi v 9 hodin večer a cítila jsem, že se potřebuju nutně trochu projít, být na studeném vzduchu, protáhnout nohy. Prostě nutnost se vyvětrat. Tak jsem jela na Smíchov s tím, že pojedu co pojede a kousek se projdu. Autobusy mi ale ujely a tak jsem šla pěšky na Lihovar. To bylo asi 15 minut. Pak jsem popojela do Braníka a šla asi další 2 stanice pěšky. Zase jsem se kousek svezla na Novodvorskou a odamtud domů. Takže jsem se nakonec prošla a dnešní trénink byla vlastně 30 minutová intenzivní chůze. Cestou mě nějak blesklo hlavou, že bych se ještě měla stavit zalít kytky u ségry. Znamenalo to dojít domů, vzít klíče, zalít a zpátky. Tak mě ještě napadlo, že bych si pak mohla oběhnout blok, než se vrátím zpět. Takže jsem si vyšlapala schody u nás domu, vzala klíče, zalila kytky, oběhla blok, vyšla schody. Pak už jen vyčistit zuby, osprchovat se a zalehla jsem. Byla jsem příšerně utahaná. Ale šťastná, že jsem to všechno zvládla. Nemusela jsem to dělat, ale měla jsem pocit, že by mi to šrotovalo v hlavě, že zase něco odkládám a hůř by se mi usínalo.

Došlo mi, že je to vážně o tom, jak si to nastavím. Pokud si řeknu, že budu 7x týdně cvičit a neudělám to, je jasné, že budu naštvaná. Pokud si vezmu oblečení, budu ho tahat celý den s sebou a pak pojedu místo tréninku domů. Je to ta stopka, o které jsem slyšela na semináři od 1L. Můžu přeci jen udělat aspoň něco, abych měla pocit, že jsem úplně neselhala. A včera jsem stihla víc, než jsem myslela. Tu procházka, několikrát vyjít schody a ještě zalít kytky.

Na tomhle jsem pochopila, že je opravdu potřeba mít plán, respektive možné varianty od těžkého silového tréninku po procházku na čerstvém vzduchu. Možnosti, ze kterých si můžu vybrat i v ten nejvíc vytížený den a přitom nebudu tolik plýtvat svou vůli (která není bezedná).

Vzala jsem si volno. Říkala jsem si, že si nebudu dávat budíka a pořádně se vyspím. Uvidím, jak se probudím a podle toho se rozhodnu. Chtěla jsem ale hlavně pořádně uklidit kuchyň a vyprat, protože tady byl brutální brajgl. Holt 5 dní ve škole a ještě celé 2 dni v práci udělá své. Jsem ráda, protože si vydělám trochu víc, ale asi to bylo přes čáru. Probudila jsem se vážně grogy. Lepší než včera, ale i tak jsem utahaná. Na rozdíl od včerejška mě dneska bolí nejvíc asi tricepsy. A záda teda jak pes... ale to protáhnu.

Došlo mi, že trávit v posilce půl dne 7 dní v týdnu můžou 2 typy lidí. Buď ty, které to živí a nebo ty, kteří nikoho nemají. Dřív jsem si říkala, že to je v pohodě, jít skoro každý den do posilky. Jenže to bych opravdu nemusela s nikým být. Měly jsme i náročné období, kdy jsem měla pocit, že už nemám kam ustoupit a co vypustit, abych přijela domů do nejdřív. Kompromisy jsou potřeba na obou stranách. Ale už vím, že si můžu vždycky vybrat z několika variant a přitom nemusím neustále mačkat stopku a cítit se čím dál víc ve sračkách kvůli tomu, že jsem to zase nezvládla.

Katie